Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VII
ODKUD PŘICHÁZÍ A KAM JEDE JACQUES PAGANEL

Tajemník Zeměpisné společnosti byl bezpochyby roztomilý člověk, protože to všechno řekl velice noblesně. Lord Glenarvan mimoto věděl naprosto přesně, o koho jde, neboť velmi dobře znal jméno a zásluhy Jacquese Paganela. Jeho zeměpisné práce, články o nových objevech, uveřejňované ve Zprávách společnosti, jeho korespondence se všemi národy, to vše ho řadilo mezi nejvýznačnější francouzské vědce. A proto Glenarvan srdečně podal ruku svému neočekávanému hostu.

„A nyní, pane Paganele,“ dodal, „když jsme se vzájemně představili, dovolíte mi, doufám, jednu otázku?“

„Sto otázek, mylorde,“ odpověděl Jacques Paganel. „Rozmluva s vámi bude mi potěšením.“

„Vy jste přišel na palubu této lodi předevčírem večer?“

„Ano, mylorde, předevčírem večer v osm hodin. Přijel jsem kaledonskou drahou, skočil jsem do drožky a z drožky přímo do Scotie, kde jsem si z Paříže zamluvil kabinu číslo šest. Byla hustá tma. Na palubě jsem nikoho neviděl. Poněvadž jsem byl po šestatřiceti hodinách cesty unaven a poněvadž jsem věděl, že nejlépe se člověk uchrání mořské nemoci, když si po příjezdu lehne a zůstane první dni cesty na lůžku, okamžitě jsem si lehl a mohu vás ujistit, že jsem svědomitě spal třicet šest hodin.“

Přítomní nyní věděli, jak se stalo, že Jacques Paganel se octl na palubě Duncana. Francouzský cestovatel se zmýlil v lodi a nastoupil na Duncana v době, kdy na palubě nikdo nebyl. Všechno bylo jasné. Co však řekne učený zeměpisec, až se dozví jméno a cíl lodi, na níž pluje?

„Vy jste si tedy, pane Paganele,“ řekl Glenarvan, „zvolil za výchozí bod svých cest Kalkatu?“

„Ano, mylorde. Po celý život jsem se obíral myšlenkou, že navštívím Indii. Uskuteční se tak můj nejkrásnější sen a já konečně spatřím vlast slonů a thugů (Thugové – vyznavači bohyně ničení Kálí. Sekta vznikla ve XII. století).“

„To znamená, že by vám nebylo lhostejné, kdybyste navštívil jinou zemi?“

„Ne, mylorde, to by mi bylo nepříjemné, protože mám doporučení k lordu Sommersetovi, generálnímu guvernérovi Indie, a protože bych rád splnil úkol, který jsem dostal od Zeměpisné společnosti.“

„Ah tak! Máte tedy úkol?“

„Ano, musím se pokusit o důležitou a zajímavou cestu, jejíž rozvrh sestavil můj učený přítel a kolega, pan Vivien de Saint-Martin. Jde vlastně o to, postupovat ve stopách bratří Schlagenweitů, plukovníka Waugha, Webba, Hodgsona, misionářů Huca a Gabeta, Moorcrofta, pana Julese Remyho a četných jiných slavných cestovatelů. Chci se pokusit o štěstí tam, kde nešťastně ztroskotal v roce 1846 misionář Krick, zkrátka prozkoumat řeku Ja-lu-cang-pu-ťiang, která protéká Tibetem v délce patnácti set kilometrů podél severního úpatí Himálaje, a konečně zjistit, zdali se nespojuje v severovýchodním Asámu s Brahmaputrou. Zlatá medaile, mylorde, čeká cestovatele, jemuž se tak podaří rozřešit jednu z nejzávažnějších otázek zeměpisu Indie.“

Paganel mluvil s nádherným zápalem

 

Paganel byl skvělý. Mluvil s (...)

(......)