Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VI
CESTUJÍCÍ Z KABINY ČÍSLO ŠEST

Prvého dne plavby bylo moře neklidné a kvečeru se zdvihl silnější vítr. Duncan se silně kymácel, a dámy se proto vůbec neobjevily na palubě; zůstaly ležet ve svých kabinách a učinily dobře.

Příštího dne se však vítr nepatrně stočil a kapitán John dal napnout přídní veleplachtu, besan a košovku. Duncan teď lépe seděl na vlnách a boční kymácení ani podélné kolísání nebylo již tak citelné. Lady Helena a Mary Grantová mohly hned za svítání vyjít na palubu za lordem Glenarvanem, majorem a kapitánem. Východ slunce byl nádherný. Slunce se podobalo velkému pozlacenému kovovému kotouči a vystupovalo z oceánu jako z nějaké obrovité galvanické lázně. Duncan se kolébal ve skvoucí záplavě a člověk by byl opravdu řekl, že jeho plachty se napínají pod tlakem slunečních paprsků.

Cestující na jachtě mlčky pozorovali zářivý východ slunce.

„Jak úchvatný pohled!“ řekla konečně lady Helena. „To je předzvěst krásného dne. Jen aby se vítr neobrátil a zůstal nám příznivý.“

„Nic lepšího bychom si nemohli přát, Heleno,“ odpověděl lord Glenarvan, „na začátek naší cesty si naprosto nemůžeme stěžovat.“

„A jak dlouho vlastně poplujeme přes oceán, Edvarde?“

„To nám musí říci kapitán John,“ řekl Glenarvan. „Plujeme dobře? Jste spokojen se svou lodí, Johne?“

„Velmi spokojen, mylorde,“ odvětil John. „Je to znamenitá loď a pro námořníka je rozkoší mít takové plavidlo pod nohama. Snad nikdy nebyly trup a stroj lodi tak vyváženy. Vždyť vidíte, jak je brázda za lodí hladká a jak lehce se dělí od vlny. Plujeme rychlostí sedmnácti mil za hodinu. Udržíme-li tuto rychlost, budeme v deseti dnech na rovníku a za necelých pět týdnů obeplujeme mys Hoorn.“

„Slyšíte, Mary, za necelých pět týdnů!“

„Ano, paní,“ odpověděla dívka, „slyšela jsem a srdce se mi při kapitánových slovech rozbušilo radostí.“

„A jak snášíte plavbu, miss Mary?“ otázal se lord Glenarvan.

„Celkem dobře, mylorde, bez větších potíží. Ostatně já brzy přivyknu.“

„A co náš Robert?“

„Což Robert!“ odpověděl John Mangles. „Ten když nevězí ve strojovně, tak je jistě někde ve stěžních. Ten chlapec si prostě vůbec nic nedělá z mořské nemoci. Jen se podívejte! Vidíte ho?“ A ukázal nahoru.

Při kapitánově pohybu zalétly zraky všech k přednímu stožáru a tam spatřily Roberta, visícího třicet metrů nad palubou na závěsnicích přídní brámovky. Mary sebou bezděčně trhla.

„Jen se uklidněte, miss,“ řekl John Mangles, „ručím za něho a slibuji vám, že zanedlouho představíme kapitánu Grantovi znamenitého chlapíka, protože my našeho slavného kapitána najdeme!“

„Kéž byste měl pravdu, pane Johne,“ odpověděla dívka.

„Drahé dítě,“ odvětil lord Glenarvan, „vše nasvědčuje úspěchu a to nám může dávat dobrou naději. Jen se podívejte na tyto dobré lidi! Všichni se dali do služeb naší krásné věci. Nejenže se náš podnik zdaří, ale bude korunován úspěchem bez velkých potíží. Slíbil jsem lady Heleně zábavnou cestu a velice bych se mýlil, kdybych nedodržel slovo.“

(...)

(......)