Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XI
CESTA PŘES CHILE

Skupinu domorodců, kterou Glenarvan najal, tvořili tři muži a jedno dítě. Mezkař byl Angličan žijící v kraji už dvacet let. Pronajímal mezky cestujícím a dělal jim průvodce při různých cestách přes Kordillery. Pak je odevzdával do rukou některého „baqueana“, argentinského průvodce, který znal cesty v argentinských pampách. Angličan nezapomněl ve společnosti mezků a Indiánů svůj mateřský jazyk, a tak se mohl s našimi cestovateli bavit. Snadno mu vysvětlili svá přání a rozkazy a Glenarvan toho pilně využíval, poněvadž Jacques Paganel se stále ještě nemohl se svou španělštinou dorozumět.

Mezkaři neboli „catapazovi“, jak se mu říká v Chile, pomáhali dva domorodí peóni, pastevci, kteří si přivydělávají jako průvodci mezků, a dvanáctiletý hoch. Peóni dohlíželi na mezky nesoucí zavazadla výpravy, a dítě vedlo klisničku „madrinu“, která, ověšena zvonečky a rolničkami, šla vpředu a vedla za sebou všech deset mezků. Cestovatele vezlo sedm mezků, catapaza osmý a zbývající dva mezci nesli potraviny a několik štůčků látek, jimiž hodlala výprava získat přízeň náčelníků z nížin. Peóni šli podle svého zvyku pěšky. Pokud jde tedy o bezpečnost a rychlost, mohla cesta napříč Amerikou proběhnout za nejlepších podmínek.

Přechod andského pohoří není obyčejná cesta. Nelze se na ni vydat bez silných mezků. Nejlepší bývají z argentinských chovů. Tato nádherná zvířata zde dosahují statnějšího vzrůstu než původní plemeno. Jsou málo náročná na potravu. Napájejí se jenom jednou za den, za osm hodin ujdou pohodlně deset mil a bez obtíží unesou náklad čtrnácti arrobů (Arroba je místní jednotka váhy a rovná se 11,5 kg. (Pozn. aut.) ).

Na cestě od oceánu k oceánu nejsou žádné hostince. Jí se sušené maso, rýže kořeněná paprikou a zvěřina, kterou si cestující uloví. Pije se voda z horských bystřin nebo z potůčků v pláních a její chuť se zostřuje několika kapkami rumu, který si zde každý veze ve volském rohu zvaném „chiffle“. Jinak je nutno vystříhat se přílišného požívání alkoholu, poněvadž lidský nervový systém je v těchto krajinách nadmíru podrážděný. Veškeré spací náležitosti tvoří zvláštní sedlo zvané „recado“. Domorodci je zhotovují z „pelionů“, ovčích koží, které jsou vydělané jen na jedné straně. Na druhé se nechává vlna nedotčená a kůže se pak spojují dohromady širokými, bohatě vyšívanými popruhy. Když se cestující zabalí do těchto teplých přikrývek, může bezpečně přečkat nejvlhčí noc a spokojeně spát.

Protože byl Glenarvan zkušený cestovatel a dovedl se přizpůsobit mravům rozličných zemí, opatřil pro sebe a pro své přátele chilský kroj. Paganel a Robert, dvě děti – jedno velké a jedno malé –, nevěděli samou radostí, co počít, když si přes hlavu navlekli chilské národní pončo, velkou vlněnou pokrývku s otvorem uprostřed, a když si obuli boty zhotovené z kůže ze zadních nohou mladého koně. A jak bohatě byli vystrojeni mezci! Měli ozdobná udidla, dlouhé otěže z pletených řemínků, jichž se užívalo zároveň jako biče, (...)

(......)