Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVII
PAMPY

Argentinské pampy se prostírají od třicátého čtvrtého k čtyřicátému stupni jižní šířky. Slovo „pampa“, původně araukánské, znamená „travnatá pláň“ a je pro tento kraj naprosto přiléhavé. Stromovité mimózy v západní části a vydatné pastviny v části východní mu dodávají zvláštní ráz. Rostlinstvo je zde zakořeněno ve vrstvě půdy, která leží na jílnatopísčitém, narudlém nebo žlutém podloží. Kdyby geolog zkoumal tyto třetihorní vrstvy, odnesl by si bohaté nálezy. Obsahují totiž nekonečné množství předdiluviálních koster a Indiáni se domnívají, že to jsou vyhynulé druhy velkých pásovců. Jsou tedy pod touto prstí pohřbeny prvopočátky dějin zdejšího kraje.

Americká pampa je zeměpisnou zvláštností tak jako savany velkých severoamerických jezer anebo sibiřské stepi. V jejím podnebí jsou větší tepelné rozdíly než v provincii Buenos Aires, protože leží ve vnitrozemí. Podle Paganelova výkladu je totiž letní teplo pohlcováno a shromažďováno oceánem, který je pak v zimě pozvolna uvolňuje. Proto mají ostrovy mnohem vyrovnanější podnebí než kraje vnitrozemské. (Z té příčiny jsou zimy na Islandu mírnější než v Lombardii. (Pozn. aut.) ) A také podnebí západních pamp není tak vyrovnané jako na pobřeží, kde se uplatňuje blízkost Atlantiku. Prodělává prudké výkyvy a náhlé změny, při nichž sloupce teploměrů bez ustání přeskakují ze stupně na stupeň. Na podzim, to jest v dubnu a v květnu, jsou tam časté a prudké deště. Ale v tomto ročním období bylo počasí velmi suché a teplota dosti vysoká.

Glenarvanova družina vyjížděla po svítání, jakmile si stanovila směr cesty. Půda prorostlá kořínky stromků a křovin byla naprosto pevná. Zde nebyly medanos ani písek, z něhož se tvořily, ani prach, který by vítr rozptyloval do vzduchu.

Koně zčerstva kráčeli mezi trsy „pajabravy“, zvláštní pampské trávy, v níž nacházejí Indiáni při bouřích útulek. Tu a tam, avšak stále řidčeji, rostly ve vlhkých dolinách vrby a rostlina Gygnerium argenteum, které se dobře daří v sousedství sladkých vod. Tam se koně důkladně napájeli, a využívajíce dobré příležitosti, posilňovali se pro budoucnost. Thalkáv jel vpředu a prohledával křoviny. Plašil tak „choliny“, nejnebezpečnější druh zmijí, jejichž uštknutí usmrtí v necelé hodině i býka. Bystrý Thauka přeskakoval křoviska a pomáhal tak svému pánovi razit cestu koním, kteří jeli za ním.

Cesta po těchto rovných a nezvlněných pláních probíhala hladce a rychle. Ráz krajiny se vůbec neměnil; nikde balvan, nikde kámen, mnohdy ani v celém okruhu sta mil. Sotva kde jinde se člověk setká s takovou jednotvárností. Ani potuchy po nějaké scenérii, příhodě nebo překvapení! Člověk by musil být Paganelem, takovým nadšeným učencem, aby něco viděl tam, kde nebylo vidět nic, aby se zajímal o podrobnosti cesty. A oč? To nemohl říci. Nejvýš o nějaký keř! Snad o stéblo trávy. A to mu stačilo, aby s nevyčerpatelnou mnohomluvností začal poučovat Roberta, který ho rád poslouchal.

Koně zčerstva kráčeli

 

Po celý den 29. (...)

(......)