Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČÁST PRVNÍ

KAPITOLA I
KLADIVOUN

Dne 26. července 1864, za silného severovýchodního větru, plula na vlnách Severního průlivu plnou parou nádherná jachta. Na zadním vratiráhnu se jí třepotala anglická vlajka. Na vrcholu hlavního stěžně byl modrý praporec se zlatě vyšitými iniciálkami E. G. a s vévodskou korunkou. Jachta se jmenovala Duncan a náležela lordu Glenarvanovi, jednomu z šestnácti skotských členů anglické Horní sněmovny a nejvýznačnějšímu členu Královského temžského jachtklubu, který je tolik proslaven po celém Spojeném království (Spojené království – Velká Británie.).

Lord Edvard Glenarvan byl na palubě se svou mladou chotí lady Helenou a s bratrancem majorem Mac Nabbsem.

Duncan byl jako nově postavená loď na zkušební plavbě několik mil (Námořní míle má 1852 metry.) od Clydské zátoky a nyní se vracel zpět do Glasgowa. Na obzoru se již vynořil ostrov Arran; tu však hlídkující lodník ohlásil, že do brázdy za jachtou se vřítila nějaká obrovská ryba. Kapitán John Mangles o tom okamžitě zpravil lorda Edvarda. Ten ihned vystoupil s majorem Mac Nabbsem na záďovou nástavbu a tázal se kapitána, jaká je to podle něho ryba.

„Myslím, mylorde,“ odpověděl John Mangles, „že to bude opravdu pořádný žralok.“

„Žralok v těchto místech!“ zvolal Glenarvan.

„Je to mimo jakoukoliv pochybnost,“ odvětil kapitán. „Tato ryba patří k druhu žraloků, s nímž se setkáváme ve všech mořích a na všech zeměpisných šířkách. Je to kladivoun a velmi bych se mýlil, kdybychom neměli co činit s jedním z těchto darebů. Kdybyste svolil a kdyby se lady Glenarvanová chtěla zúčastnit zajímavého lovu, dozvěděli bychom se hned, na čem jsme.“

„Co tomu říkáte, Mac Nabbsi?“ řekl lord Glenarvan majorovi. „Jste pro to, abychom zkusili štěstí?“

„Jsem pro totéž co vy,“ odpověděl klidně major.

„Nehledě k tomu,“ dodal John Mangles, „že nikdy neškodí, když se tito hrozní dravci hubí. Využijme příležitosti, a dovolíte-li, mylorde, bude to zároveň vzrušující podívaná i dobrý skutek.“

„Budiž, Johne,“ řekl lord Glenarvan.

Pak poslal pro lady Helenu. Přišla za ním na záďovou nástavbu, neboť vyhlídka na vzrušující lov ji opravdu silně lákala.

Moře bylo nádherné. Na jeho hladině bylo možno zřetelně sledovat rychlé pohyby žraloka, který se ponořoval a vymršťoval s neuvěřitelnou prudkostí. John Mangles udělil rozkazy. Námořníci hodili přes zábradlí na pravém boku lodi silné lano s hákem, na němž byl nastrčen velký kus slaniny. Přestože byl žralok ještě vzdálen asi padesát yardů (Yard – 91,4 cm.), ucítil návnadu a rychle se blížil k jachtě. Bylo vidět, jak jeho ploutve, šedé na koncích a černé u kořene, prudce bijí do vln, kdežto ocas ho udržoval v přímém směru. Když se dravec přiblížil, objevily se velké, vystouplé oči, lačností zarudlé, a jeho rozevřené čelisti odkrývaly při náhlých obratech čtyři řady zubů. Hlavu měl žralok širokou, ve tvaru jakéhosi dvoustranného kladiva na jediné rukojeti. John Mangles se nemohl mýlit; byl to nejžravější druh čeledi (...)

(......)