Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXV
MEZI OHNĚM A VODOU

Vyprávění Jacquese Paganela mělo převeliký úspěch. Všichni mu horlivě tleskali, ale každý si nechával svůj názor pro sebe. Učenec dosáhl výsledku, jímž obyčejně končívají všechny diskuse, že totiž nikoho nepřesvědčil. Ale všichni se shodli v tom, že osud musí člověk snášet statečně a musí se spokojit se stromem, když nemá ani palác, ani chýši.

Za takových a podobných hovorů nadešel večer. Toliko dobrý spánek mohl důstojně zakončit tento vzrušený den. Hosté ombu byli nejenom unaveni bojem s povodní, nýbrž i zemdleni horkem, které bylo toho dne úmorné. Jejich okřídlení druhové je předcházeli příkladem a ukládali se k spánku. Hilgueros, slavíci pampy, končili své trylkovité melodie a všechno ptactvo stromu mizelo v hustém, ztemnělém listoví. Nejlépe bylo řídit se podle nich.

Ale dříve než „šli do hnízda“, jak řekl Paganel, vyšplhali se Glenarvan, Robert a učenec na pozorovatelnu, aby naposledy prozkoumali vodní pláň. Bylo kolem deváté hodiny. Slunce se právě ztratilo v zářivých mlhách západního obzoru. Celá tato polovina nebeské klenby byla až po zenit ponořena do horkých par. Zářivá souhvězdí jižní polokoule byla jakoby zastřena lehkým flórem a bylo je vidět jen matně. Přesto je bylo možno rozeznat a Paganel ukazoval svému příteli Robertovi zářící hvězdy nad polárním kruhem. Jeho přítele Glenarvana to zajímalo také. Mezi jinými jim ukázal Jižní kříž, skupinu čtyř hvězd prvé a druhé velikosti, které jsou rozestaveny do kosočtverce téměř nad samým pólem, Centaura, v němž září hvězda vzdálená od Země pouhých osm tisíc miliard mil, Magalhaesova mračna, dvě velké hvězdné mlžiny, z nichž větší pokrývá prostor dvěstěkrát větší, než se našemu zraku jeví povrch Měsíce, a konečně „Černou díru“, kde jako by nebylo jediné hvězdné těleso.

K Paganelově veliké lítosti dosud nevyšel Orion, jejž lze vidět z obou polokoulí. Ale Paganel řekl svým dvěma žákům o zajímavé zvláštnosti patagonského kosmografického názoru. Podle mínění těchto poetických Indiánů představuje Orion laso a tři bolas, vržená rukou lovce, který projíždí nebeskými prériemi. Všechna souhvězdí se zrcadlila v hladině vod a obrážela v ní druhé nebe. Byl to skutečně nádherný pohled.

Zatímco Paganel vykládal, celý východní obzor se bouřlivě zatahoval. Pozvolna na něm vystupoval hustý, temný pruh a zhášel hvězdu za hvězdou. Zlověstné mračno zakrylo po chvíli polovinu nebeské klenby, která jako by zmizela. Hybná síla byla nejspíš v mračnu samém, protože nevál ani nejslabší větřík. Vzduchové vrstvy zůstávaly v naprostém klidu. Jediný lístek se na stromě nepohnul, jediná vlnka nečeřila hladinu vod. Ba zdálo se, že i vzduchu je nedostatek, jako kdyby jej zředila nějaká obrovská vývěva. Ovzduší bylo nasyceno elektřinou vysokého napětí a každý živý tvor cítil, jak mu projíždí nervstvem.

Glenarvan, Paganel a Robert pocítili jasně působení elektrických vln.

„Přijde asi bouře,“ řekl Paganel.

„Nebojíš se bouřky?“ otázal se Glenarvan chlapce.

(...)

(......)