Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA II
TRISTAN DA CUNHA

Kdyby byla jachta plula po rovníku, bylo by sto devadesát šest stupňů, jež dělí Austrálii od Ameriky, či lépe řečeno mys Bernouilliho od mysu Corrientes, znamenalo jedenáct tisíc sedm set šedesát zeměpisných mil. Ale na třicáté sedmé rovnoběžce představuje těchto sto devadesát šest stupňů délky v důsledku tvaru naší zeměkoule jenom devět tisíc čtyři sta osmdesát mil. Od amerického pobřeží na ostrovy Tristan da Cunha je to dva tisíce jedno sto mil a John Mangles doufal, že tuto vzdálenost urazí za deset dní, pokud nebudou rychlost jachty brzdit východní větry. Mohl však být zcela spokojen. Kvečeru se vítr znatelně utišil a pak se obrátil, takže Duncan mohl na klidném moři rozvinout všechny své vynikající vlastnosti.

Cestující se ještě téhož dne vpravili do všech zvyklostí života na palubě. Ani se jim nezdálo, že nebyli celý měsíc na lodi. Po vodách Pacifiku prostíraly se nyní před jejich zraky vody Atlantiku a všechna moře jsou si až na nějaký nepatrný odstín velmi podobná. Živly, které podrobily Glenarvana a jeho druhy tolikerým zkouškám, jako by se teď spojily, aby jim pomáhaly. Oceán byl klidný, vítr vál z příznivé strany a všechno plachtoví, dmoucí se v západním větru, napomáhalo neúnavné páře nashromážděné v lodním kotli.

Cesta uběhla tedy rychle a bez jakýchkoliv příhod či nehod. S nadějí hleděli všichni vstříc australským břehům. Předpoklady se měnily v jistotu. Všichni mluvili o kapitánu Grantovi, jako kdyby ho měla jachta vzít na palubu v určeném přístavu. Jeho kabina a lůžka jeho dvou druhů byla již připravena. Mary Grantová mu vše sama přichystala a vyzdobila. Kabinu pro něho uvolnil Mr Olbinett. Přestěhoval se do pokoje paní Olbinettové. Tato kabina sousedila se slavným číslem šest, které si na palubě Scotie zamluvil Jacques Paganel.

Tam byl učený zeměpisec skoro stále zavřený. Od rána do večera pracoval na díle nazvaném Nádherné prožitky zeměpisce v argentinských pampách. Bylo ho slyšet, jak si vzrušeně deklamuje svá elegantní souvětí, a nejednou se zpronevěřil Múze dějin Klió, aby ve svém zanícení vzýval božskou Kalliopé, která inspiruje veliká díla epická.

Paganel se tím ostatně netajil. Cudné sestry Apollonovy pro něho rády opouštěly vrcholky Parnasu nebo Helikónu. (Podle řeckého bájesloví řídily prý všechnu duševní činnost lidí sestry Apollona, zvané Múzy. Bylo jich devět a sídlily na řeckých horách Parnasu a Helikónu.) Lady Helena mu k tomu upřímně blahopřála. Rovněž major mu gratuloval k těmto mytickým návštěvám.

„Ale hlavně, milý Paganele,“ dodal, „žádné roztržitosti, a kdybyste si náhodou zamanul učit se australsky, ne abyste se tomu učil z čínské mluvnice!“

Na palubě bylo tedy všechno v nejlepším pořádku. Lord a lady Glenarvanovi s porozuměním pozorovali Johna Manglese a Mary Grantovou. Nespatřovali v jejich citech nic závadného, a zvláště když John o věci nemluvil, bylo lépe nevšímat si toho.

„Co by tomu řekl kapitán Grant?“ pravil jednoho dne Glenarvan lady (...)

(......)