Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČÁST DRUHÁ

KAPITOLA I
OPĚT NA PALUBĚ

První okamžiky byly zasvěceny šťastnému shledání. Lord Glenarvan nechtěl, aby neúspěchy v pátrání pokazily radost jeho přátel. Proto jeho první slova byla:

„Jen důvěru, přátelé, důvěru! Kapitán Grant není s námi, ale máme jistotu, že ho nalezneme.“

A takové ujištění stačilo, aby cestující Duncana opět nabyli naděje.

Vždyť lady Helena a Mary Grantová protrpěly tisícerou úzkost, když se člun pomalu přibližoval k jachtě. Ze záďové nástavby se snažily spočítat, kolik mužů se na loď vrací. Hned propadala dívka zoufalství, hned se jí naopak zdálo, že vidí Harryho Granta. Srdce jí bušilo, nemohla mluvit a sotva se přemáhala. Lady Helena ji objímala. John Mangles stál vedle ní a mlčky se díval; jeho námořnické oko bylo uvyklé hledět do dálky a již z dálky věci rozeznávat, ale kapitána nevidělo.

„Je tam! Otec přijíždí!“ šeptala dívka.

Bárka se však pozvolna blížila a teď už nebylo možno se mýlit. Cestovatelé byli sotva sto sáhů od lodi, když nejenom John Mangles a lady Helena, ale i sama Mary, s očima zalitýma slzami, ztratila veškerou naději. Byl nejvyšší čas, že lord Glenarvan přišel a pronesl svá povzbuzující slova.

Když se všichni přivítali, seznámil Glenarvan lady Helenu, Mary Grantovou a Johna Manglese s hlavními příhodami výpravy, a především s novým výkladem obsahu listin, za nějž vděčili Paganelovu ostrovtipu. Pochvalně se též zmínil o Robertovi, že Mary mohla být na bratra právem hrdá. Jeho odvahu, věrnost a nebezpečí, jimiž prošel, vyzdvihl Glenarvan natolik, že chlapec by se byl snad studem propadl, kdyby byl nenalezl útočiště v sestřině náruči.

„Nemusíš se pro to červenat, Roberte,“ řekl John Mangles, „choval ses jako skutečný syn kapitána Granta!“

Při těch slovech ho objal a políbil na obě tváře, ještě zvlhlé od dívčiných slz.

Jenom pro úplnost se zde zmíníme o tom, jak byli přivítáni major a zeměpisec, i o tom, jak vděčně všichni vzpomínali na šlechetného Thalkáva. Lady Helena litovala, že nemohla stisknout věrnému Indiánovi ruku. Mac Nabbs se ihned po prvních projevech radosti odebral do kabiny, kde se klidnou a pevnou rukou oholil. Naproti tomu Paganel poletoval od jednoho k druhému jako čmelák a sbíral med obdivu a úsměvů. Toužil zobjímat všechno osazenstvo Duncana, a protože k němu počítal jak lady Helenu, tak Mary Grantovou, začal u nich a skončil u Mr Olbinetta.

Stevard se domníval, že za takovou pozornost se může odvděčit jenom tím, že ohlásí snídani.

„Snídaně?“

„Ano, pane Paganele,“ odpověděl Mr Olbinett.

„Opravdová snídaně, na opravdovém a prostřeném stole a s příbory?“

„Ovšem, pane Paganele.“

„A nebudeme jíst ani sušené maso, ani vejce natvrdo, ani pštrosí řízky?“

„Ale pane Paganele!“ zarazil se správce kuchyně, protože učencova slova se nelibě dotkla jeho kuchařského umění.

Lady Helena a Mary protrpěly tisícerou úzkost

 

„Nechtěl jsem vás urazit, příteli,“ řekl učenec s úsměvem. „Ale už celý měsíc náš jídelní lístek nevypadal (...)

(......)