Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA IV
JAK SE JACQUES PAGANEL A MAJOR MAC NABBS VSÁZELI

Ve tři hodiny ráno 7. prosince to již v lodních kotlech Duncana vřelo. Zarachotilo vratidlo. Kotva se napřímila, uvolnila se z písčitého dna, vyhoupla se k rumpálu, šroub začal pracovat a jachta vyplula na širé moře. Když cestující vystoupili v osm hodin na palubu, ztrácel se už ostrov Amsterdam v mlhách obzoru. Začínal poslední úsek cesty po třicáté sedmé rovnoběžce a k australskému pobřeží zbývalo tři tisíce mil. Povane-li západní vítr ještě dvanáct dnů a zůstane-li moře klidné, dosáhne Duncan cíle své cesty.

Mary Grantová a Robert se s dojetím dívali do vln, které Britannia pravděpodobně brázdila několik dní před svým ztroskotáním. Zde možná kapitán Grant na své poškozené lodi s hrstkou námořníků zápolil se strašnými vichřicemi Indického moře a byl unášen nezadržitelnou silou k pobřeží. John Mangles ukazoval dívce mořské proudy vyznačené na lodní mapě a vysvětloval jí jejich směr. Jeden z těchto proudů směřuje napříč Indickým oceánem a jeho účinek je pociťován právě tak na Pacifiku jako na Atlantiku. A Britannia bez stěžňů a bez kormidla, tedy bezbranná proti moři a větru, byla tak nejspíš hnána proti pobřeží a roztříštila se na něm.

Zde však vyvstávala jedna otázka. Poslední zprávy o kapitánu Grantovi se datovaly z Callaa 30. května 1862, jak uváděly Obchodní a lodní zprávy. Jak se mohla Britannia octnout v Indickém oceáně už 7. června 1862, to jest týden po vyplutí od peruánských břehů? Paganel podal tak pravděpodobné vysvětlení této věci, že uspokojilo i největší pochybovače.

Bylo to 12. prosince večer, šest dní po odjezdu z ostrova Amsterdamu. Lord a lady Glenarvanovi, Robert a Mary Grantovi, kapitán John, Mac Nabbs a Paganel se bavili na zádové nástavbě. Jako obvykle se mluvilo o Britannii. Na palubě se nemyslilo na nic jiného. A právě v té chvíli byla bezděčně otázka nadhozena a to mělo okamžitě za následek, že naděje všech účastníků výpravy rázem poklesly.

Paganel při této neočekávané Glenarvanově poznámce živě zdvihl hlavu. Potom odešel bez jediného slova pro listiny. Když se vrátil, jenom pokrčil rameny jako člověk, který se stydí za to, že se nechal na okamžik zarazit „takovou maličkostí“.

„Ale milý příteli,“ řekl Glenarvan, „dejte nám přece aspoň nějakou odpověď!“

„Ne,“ odpověděl Paganel. „Položím jenom jedinou otázku, a to kapitánu Johnovi.“

„Prosím, pane Paganele,“ souhlasil John Mangles.

„Může dobrá loď vykonat cestu mezi Amerikou a Austrálií přes Tichý oceán za necelý měsíc?“

„Ovšem, pojede-li rychlostí dvě stě mil denně.“

„Je to nějaká mimořádná rychlost?“

„Vůbec ne. Plachetní lodi dosahují často větších rychlostí.“

„Tak prosím,“ pokračoval Paganel, „místo 7. června můžeme na listině číst, za předpokladu, že moře smazalo první číslici data, 17. června nebo 27. června a všechno bude jasné.“

„Skutečně,“ zvolala lady Helena, „od 31. května do 27. června…“

„Kapitán Grant mohl přeplout Tichý oceán a dostat se do oceánu (...)

(......)