Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VIII
ODJEZD

Jakmile se Glenarvan jednou rozhodl, nemíval ve zvyku váhat s uskutečněním své myšlenky. Když byl tedy Paganelův návrh přijat, dal okamžitě rozkaz, aby přípravy k odjezdu byly vykonány ve lhůtě co nejkratší. Odjezd byl stanoven na pozítří, 22. prosince.

Jaké mohly být pravděpodobné výsledky této cesty přes Austrálii? Poněvadž bylo nesporně zjištěno, že Harry Grant tu je, mohla mít tato výprava veliký význam. Celkové vyhlídky na úspěch se tím jen zvyšovaly. Nikdo si nenamlouval, že naleznou kapitána přímo na třicáté sedmé rovnoběžce, po níž se měli neúchylně ubírat, ale bylo pravděpodobné, že někde narazí na kapitánovy stopy, a rozhodně je rovnoběžka vedla přímo k dějišti katastrofy. A tam bylo těžiště pátrání.

A kdyby se kromě toho Ayrton rozhodl, že se připojí k cestovatelům, že je převede přes lesy provincie Viktorie a že je dovede na východní pobřeží, pak zde byla další naděje na úspěch. Glenarvan to dobře věděl. Proto mu zvlášť záleželo na tom, aby si zajistil důležitou pomoc Grantova druha. Požádal tedy svého hostitele, zdali by mu nevadilo, kdyby Ayrtonovi nabídli, aby jejich výpravu doprovázel.

Paddy O’Moore k tomu svolil, i když ho mrzelo, že ztratí tak dobrého pracovníka.

„Nuže, Ayrtone, zúčastníte se naší výpravy na pomoc trosečníkům Britannie?“

Ayrton na tuto nabídku ihned neodpověděl. Ba zdálo se, že okamžik váhá. Potom po zralé úvaze řekl:

„Ano, mylorde, půjdu s vámi. A i když vás snad nepřivedu na stopu kapitána Granta, dovedu vás aspoň na místo, kde loď ztroskotala.“

„Děkuji, Ayrtone,“ odpověděl Glenarvan.

„Ještě jednu otázku, mylorde.“

„Prosím, příteli.“

„Kde se setkáte s Duncanem?“

„V Melbournu, jestliže nebudeme musit přes celou Austrálii až na opačný břeh. Na východním břehu, jestliže nás pátrání zavede až k němu.“

„A co kapitán lodi…?“

„Kapitán bude čekat na mé příkazy v melbournském přístavu.“

„Dobře, mylorde,“ řekl Ayrton, „počítejte se mnou.“

„Počítám, Ayrtone,“ odpověděl Glenarvan.

Cestující Duncana vřele děkovali lodnímu mistru Britannie. Děti kapitána Granta zahrnuly námořníka projevy nejvřelejší lásky. Všichni vyjma Paddyho O’Moora se z jeho rozhodnutí radovali. Ir ztrácel v Ayrtonovi rozvážného a věrného pomocníka. Ale Paddy chápal, jakou váhu Glenarvan zřejmě přikládá účasti nálodního, a proto se s věcí smířil. Glenarvan hostitele požádal, aby mu obstaral dopravní prostředky k cestě přes Austrálii, a když tato záležitost byla dohodnuta, sjednali si ještě cestující, kdy se sejdou s Ayrtonem, a vrátili se na palubu.

Návrat byl radostný. Vše bylo teď jiné. Jakékoliv pochybnosti zmizely. Smělí zachránci už nebudou muset pátrat po třicáté sedmé rovnoběžce nazdařbůh. Nyní bylo nesporné, že Harry Grant nalezl útočiště na pevnině, a všichni pociťovali velikou radost, kterou dává jistota po přestálých nejistotách.

Cestující se vrátili na palubu

 

Půjde-li vše hladce, přistane za dva měsíce Duncan s Harrym Grantem u břehů Skotska!

Když John (...)

(......)