Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVI
MAJOR TVRDÍ, ŽE TO JSOU OPICE

Příštího dne, 5. ledna ráno, vstoupili cestovatelé na rozlehlé území murrayské. Tento rozsáhlý a neobydlený okres se prostírá až k nejvyšším hřebenům Australských Alp. Civilizace ho ještě nerozdělila na hrabství. Je to málo známá a málo navštěvovaná část provincie. Její lesy jednoho dne padnou pod sekyrou drvoštěpa, na její pastviny vtrhnou stáda squatterů. Ale zatím je to půda nedotčená, tak jak se vynořila z Indického oceánu, pustina.

Na anglických mapách jsou tato území označena výmluvným názvem „Reserve for the blacks“ – Černošská rezervace. Tam byli totiž černoši surově zahnáni osadníky. Na odlehlých pláních, pod nepřístupnými lesy, bylo jim vyhrazeno trochu místa, kde australští praobyvatelé pozvolna vymírají. Kterýkoliv bílý člověk, osadník, přistěhovalec, squatter nebo drvoštěp, může překročit hranice těchto rezervací. Jenom černoch z nich nikdy nesmí vyjít.

Paganel se cestou rozhovořil o ožehavé otázce domorodých kmenů. V této věci panoval jednotný názor, že totiž britský systém koneckonců hubí porobené kmeny a vyhání je z krajů, kde bydleli jejich předkové. Tato zhoubná snaha je všude patrná, a v Austrálii zejména. V prvních letech po zřízení kolonie se deportovaní i sami osadníci dívali na černochy jako na divou zvěř. Pořádali na ně štvanice a stříleli je. Vyvražďovali je a dovolávali se právnických autorit, aby dokázali, že Australan stojí mimo zákon, a proto vraždění těchto ubožáků prý nemůže být zločinem. Sydneyské noviny dokonce navrhovaly účinnější prostředek, jak se zbavit kmenů od jezera Hunter: hromadně je otrávit.

Jak je zřejmé, Angličané si při kolonizaci pomáhali na počátku svých výbojů vraždami. Jejich ukrutnosti byly hrozné. Počínali si v Austrálii právě tak jako v Indii, kde zmizelo pět miliónů Indů beze stopy, nebo jako v Kapsku, kde miliónové hotentotské obyvatelstvo se ztenčilo na sto tisíc. Proto domorodci, decimovaní krutým zacházením a opilstvím, na celém kontinentě dík vyvražďující civilizaci pozvolna vymírají. Pravda, někteří guvernéři vydali proti krvelačným drvoštěpům dekrety! Trestali několika ranami bičem bělocha, který uřízl černochovi nos nebo uši, nebo mu usekl malíček, aby si z něho „udělal dýmku“. Nadarmo! Vraždění se organizovalo ve velkém měřítku a celé kmeny byly vyhubeny. Stačí uvést jenom Van Diemenův ostrov, kde bylo počátkem století pět set tisíc domorodců a v roce 1863 už jen sedm! A Mercure nedávno konstatoval, že do Hobart Townu přišel poslední Tasmánec.

Ani Glenarvan, ani major, ani John Mangles Paganelovi neodporovali. I kdyby byli Angličany, nebyli by mohli bránit své rodáky. Fakta mluvila jasnou a nezvratnou řečí.

„Před padesáti lety,“ dodal Paganel, „byli bychom na své cestě potkali ještě četné kmeny a nyní se za celou dobu neukázal ani jediný domorodec. Za necelé století bude tento kontinent úplně bez černých obyvatel.“

Opravdu se zdálo, že rezervace je zcela opuštěná. Nikde nebylo stopy po tábořišti nebo chatrčích. (...)

(......)