Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XX
ALAND – ZEALAND

Vyslovení Ben Joyceova jména zapůsobilo jako hromová rána. Ayrton prudce vyskočil. V pravici třímal revolver. Třeskl výstřel. Glenarvan klesl. Zvenčí zarachotily rány z pušek.

John Mangles a oba námořníci, zprvu překvapení, chtěli se vrhnout na Ben Joyce, ale smělý trestanec už zmizel a připojil se ke své bandě roztroušené na pokraji gumovníkového lesa.

Stan nebyl dostatečnou ochranou před kulkami. Bylo nutno ustoupit. Lehce poraněný Glenarvan vstal.

„Do vozu! Do vozu!“ zvolal John Mangles a odváděl lady Helenu a Mary Grantovou do vozu, za jehož silnými postranicemi byly po několika vteřinách v bezpečí.

Tam se John, major, Paganel a oba námořníci chopili pušek a chystali se odrazit trestance. Glenarvan a Robert dostihli obě cestovatelky, kdežto Olbinett přibíhal na pomoc obráncům.

Všechny tyto události se zběhly rychlostí blesku. John Mangles bedlivě pozoroval okraj lesa. Po Ben Joyceově zmizení výstřely náhle ustaly. Po hlučné přestřelce nastalo hluboké ticho. Mezi větvemi gumovníků se ještě vlnilo několik obláčků bílého dýmu. Vysoké trsy gastrolobií znehybněly. Po útoku již nebylo ani stopy.

Major a John Mangles se odvážili na průzkum až mezi vysoké stromy. Místo bylo opuštěné. Bylo tam vidět četné lidské stopy a na zemi se kouřilo z několika doutnáků. Major je z opatrnosti uhasil, protože by stačila jiskra a vznítila by v takovém suchém lese nebezpečný požár.

„Trestanci zmizeli,“ řekl John Mangles.

„Zmizeli,“ odpověděl major, „a to mě znepokojuje. Raději bych je měl proti sobě přímo. Lepší je tygr na rovině než had v trávě. Prozkoumejme křoviny kolem vozu.“

Major a John prohledali nejbližší okolí. Od kraje lesa až po břehy Snowy nikde nenarazili na jediného trestance. Ben Joyceova banda se rozprchla jako hejno škodné. Zmizela však za příliš podivných okolností, aby se cestovatelé mohli cítit naprosto bezpečni. Proto se rozhodli, že se budou mít na pozoru. Vůz, opravdová zabořená pevnost, stal se středem tábora a každou hodinu se střídali dva mužové na stráži.

První starostí lady Heleny a Mary Grantové bylo ošetřit Glenarvanovu ránu. V okamžiku, kdy se její manžel skácel, zasažen Ben Joyceovou kulí, lady Helena se k němu zděšeně vrhla. Potom přemáhajíc svou úzkost, odvedla tato statečná žena Glenarvana do vozu. Tam bylo zraněné rameno obnaženo a major zjistil, že kulka pronikla masem, ale nezpůsobila žádné vnitřní zranění. Domníval se, že ani kost, ani svalstvo nebyly zasaženy. Rána silně krvácela, ale Glenarvan mohl pohybovat prsty i předloktím a sám uklidnil své přátele, že rána nebude mít vážnější následky. Když byla rána obvázána, nechtěl, aby se o něm dále mluvilo. Přítomní si tedy začali objasňovat události.

Cestovatelé, kromě Mulradyho a Wilsona, kteří hlídali venku, usadili se jakžtakž ve voze. Pak pobídli majora, aby mluvil.

Třeskl výstřel

 

Než začal major s vlastním vyprávěním, seznámil lady Helenu s tím, co nevěděla, že totiž z Perthu uprchla tlupa (...)

(......)