Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIX
DRAMATICKÝ OBRAT

Byla to strašlivá noc. Ve dvě hodiny ráno začalo pršet a přívaly deště se lily z bouřlivých mračen až do rána. Stan neposkytoval už dostatečný úkryt. Glenarvan a jeho druhové se uchýlili do vozu. Nikdo nespal. Mluvilo se o nejrůznějších věcech. Jenom major, jehož krátkou noční nepřítomnost nikdo nezpozoroval, poslouchal bez jediného slova. Strašlivý liják nepřestával. Všichni se obávali, aby se Snowy nerozvodnila, což by pro vůz uvázlý v bahnité půdě bylo velmi povážlivé. Proto Mulrady, Ayrton a John Mangles šli nejednou přezkoumat úroveň vodní hladiny a vraceli se promočeni až na kůži.

Konečně se rozednilo. Déšť ustal, ale sluneční paprsky nemohly proniknout hustými mraky. Velké kaluže nažloutlé vody pokrývaly zem jako opravdové kalné a bahnité rybníky. Teplé výpary sálaly z rozmočené půdy a prosycovaly vzduch nezdravou vlhkostí.

Glenarvanovou první starostí byl vůz. Ten byl podle jeho mínění nejdůležitější. Prohlédli si těžké vozidlo. Uvízlo v tuhém jílu uprostřed velké prolákliny. Předek byl téměř celý zabořený do bahna a zadek až po nápravu. Bylo nesnadné vyprostit vůz, a to i spojenými silami mužů, volů a koní.

„Rozhodně si musíme pospíšit,“ řekl John Mangles. „Jakmile jíl uschne, dá nám to víc práce.“

„Ano, pospěšme si,“ odpověděl Ayrton.

Glenarvan, oba námořníci, John Mangles a Ayrton zašli do lesa, kde strávila noc zvířata.

Byl to vysoký gumovníkový les pochmurného vzhledu. Byly zde jenom uschlé prořídlé stromy s kůrou oloupanou již před staletími a podobající se vlastně korkovým dubům v době sklizně. Gumovníky zdvihaly do výše dvou set stop řídkou síť svých bezlistých větví. Jediný pták nehnízdil v těchto nebetyčných kostrách, jediný lístek se nechvěl na jejich suchém větvoví, chrastícím jako spleť kostí. Jaká je příčina tohoto jevu, v Austrálii dosti častého, že celé lesy epidemicky hynou? Nikdo neví. Ani ti nejstarší domorodci, ani jejich předkové, pohřbení odedávna v hájích smrti, neviděli je zelené.

Glenarvan pozoroval při chůzi šedivé nebe, na němž se jasně rýsovaly i nejmenší větévky gumovníků jako jemné krajky. Ayrton byl překvapen, že koně a voli již nebyli na místě, kam je zavedl. Zvířata se spoutanýma nohama přece nemohla odejít daleko.

Hledali je po celém lese, ale nadarmo. Užaslý Ayrton se tedy vracel k řece Snowy, jejíž břehy byly lemovány nádhernými mimózami. Známým způsobem přivolával spřežení, avšak zvířata se neozývala. Nálodní vyhlížel velmi starostlivě a jeho druhové na sebe sklíčeně pohlíželi.

Strávili hodinu marným hledáním a Glenarvan se již chtěl vrátit k vozu, od něhož se vzdálili dobrou míli, když zaslechl zaržání. Téměř vzápětí se ozvalo i zabučení.

„Tamhle jsou!“ zvolal John Mangles a zmizel ve vysokých trsech gastrolobia, v nichž se mohlo skrýt i celé stádo.

Glenarvan, Mulrady a Ayrton se vrhli za ním a brzy užasli právě tak jako on.

Čtyři voli a tři koně leželi na zemi mrtví jako všechna zvířata, která padla cestou. Jejich mršiny už byly (...)

(......)