Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXII
EDEN

Nebyl čas na zoufání, bylo nutno jednat. Protože kemplepierský most byl zničen, bylo nutno stůj co stůj přeplavit Snowy a dorazit na pobřeží zátoky Twofold dřív než Ayrtonova tlupa. Proto nikdo neztrácel čas zbytečnými řečmi a příštího dne, 16. ledna, vypravili se John Mangles a Glenarvan k řece, aby ji prozkoumali a zjistili možnosti přechodu.

Dravé a deštěm rozvodněné vody neopadávaly. S nepopsatelnou zuřivostí se valily vpřed. Odvážit se do nich znamenalo jistou smrt. Glenarvan zůstal nehybně stát se zkříženýma rukama a se skloněnou hlavou.

„Mám se pokusit přeplavat na druhou stranu?“ řekl John Mangles.

„Ne,“ odpověděl Glenarvan a zadržel rukou odvážného muže, „počkáme!“

A oba dva se vrátili do tábora. Den minul v největší úzkosti. Desetkrát se snad Glenarvan vrátil ke Snowy. Snažil se vymyslit nějaký odvážný způsob, jak se dostat na druhý břeh, ale marně. Kdyby se mezi těmito břehy valil proud lávy, nebyl by přechod tak nepřekonatelný.

Během těchto dlouhých hodin čekání věnovala se lady Helena co nejpečlivějšímu ošetřování Mulradyho. Major jí při tom radil. Námořníkovi se navracely síly. Mac Nabbs mohl nyní prohlásit, že žádný důležitý orgán nebyl poraněn. Zesláblost nemocného se mohla vysvětlit velikou ztrátou krve. Když se jeho rána zacelila a krvácení zastavilo, major nabyl přesvědčení, že úplné uzdravení Mulradyho závisí teď jenom na čase a na odpočinku. Lady Helena si vymínila, že Mulrady zůstane v předním oddělení vozu. Námořník byl ve velkých rozpacích. Nejvíce starostí mu působilo to, že jeho stav by mohl Glenarvana zdržet, a proto mu musili slíbit, že jej pod Wilsonovým dohledem nechají v táboře, jestliže se výprava bude moci odvážit přes Snowy.

Bohužel to nebylo možné ani toho dne, ani dne následujícího, 17. ledna. Glenarvan byl zoufalý, že musí čekat. Marně se ho snažili lady Helena a major uklidňovat a nabádat k trpělivosti. Jak neztrácet trpělivost, když v té chvíli možná Ben Joyce už vstupoval na palubu jachty! Když Duncan již vytáhl kotvy a plnou parou jel k neblahému pobřeží, když se k němu každou hodinou blížil!

John Mangles v duchu prožíval všechny tyto Glenarvanovy úzkosti. Proto ve snaze zdolat za každou cenu překážku zhotovil po australském způsobu člun ze širokých kusů kůry gumovníku. Tyto velice lehké pláty byly spojeny dřevěnými tyčemi a tvořily tak značně vratké plavidlo.

S tímto vratkým člunem podnikl kapitán a námořník 18. ledna pokus. Vynaložili na to všechnu zručnost, sílu, obratnost a odvahu. Jakmile se však dostali do proudu, překotili se a málem zaplatili pokus vlastním životem. Proud zanesl člun pryč. John Mangles a Wilson se nedostali ani na deset sáhů do řeky, nyní rozvodněné dešti až na šíři jedné míle.

Ve dnech 19. a 20. ledna se situace nezměnila. Major a Glenarvan vystoupili pět mil proti proudu Snowy, ale nikde nenašli místo vhodné k přeplutí. Všude se valila řeka stejně prudce, s touž bouřlivou rychlostí. Všechny vody z jižního svahu Australských (...)

(......)