Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ČÁST TŘETÍ

KAPITOLA I
MACQUARIE

Neměli snad spíš než kdykoliv jindy zoufat zachránci kapitána Granta právě v tomto okamžiku, kdy vše se jim obrátilo vniveč? Do které části světa měli teď podniknout novou výpravu? Jak propátrat ještě další země? Duncana ztratili a ani do vlasti se nemohli neprodleně vrátit. Tak tedy dílo těch šlechetných Skotů ztroskotalo. Nezdar! Takové trpké slovo nikdy nedoléhá do chrabré mysli, a přece nyní musil pod ranami osudu i Glenarvan uznat, že už nemůže pokračovat ve svém obětavém díle.

Mary Grantová nalezla za těchto okolností tolik sil, že se již nezmiňovala o svém otci. Přemohla vlastní zármutek, když pomyslila na nebohé mužstvo, které právě zahynulo. Dcera ustoupila přítelkyni a nyní ona sama utěšovala lady Glenarvanovou, od níž sama tolikrát útěchu přijímala! Ona první začala mluvit o návratu do Skotska. John Mangles s obdivem pozoroval její statečnost a sebezapření. Chtěl se ještě naposledy zastat kapitánovy věci, avšak Mary jej zadržela pohledem a později mu řekla:

„Ne, pane Johne, pamatujme na ty, kteří se obětovali. Lord Glenarvan se musí vrátit do Evropy!“

„Máte pravdu, miss Mary,“ odpověděl John, „musí. A také anglické úřady musí být zpraveny o osudu Duncana. Ale nevzdávejte se vší naděje. Než bych zanechal započatého pátrání, budu v něm raději pokračovat sám! Najdu kapitána Granta, třebas za cenu vlastního života.“

Tím bral na sebe John Mangles velký závazek. Mary jej přijala a podala mladému kapitánovi ruku, jako kdyby tím stvrzovala tuto úmluvu. John Mangles se tím na celý život zasliboval a Mary mu za to byla neskonale vděčna.

Toho dne bylo s konečnou platností rozhodnuto o návratu. Usnesli se, že se bez otálení vydají do Melbournu. Příštího dne šel John zjistit, které lodi odjíždějí. Spoléhal, že mezi Edenem a hlavním městem Viktorie je čilé spojení.

Jeho naděje byly zklamány. Bylo zde málo lodí. Veškeré místní obchodní loďstvo tvořily tři nebo čtyři lodi, kotvící v zátoce. Žádná z nich neplula do Melbournu ani do Sydney. A jenom v těchto australských přístavech by byl Glenarvan nalezl lodi plující do Anglie. Východní paroplavební společnost má totiž mezi těmito místy a anglickou metropolí stálé lodní spojení.

Co počít za takových okolností? Čekat na nějakou loď? Mohli by tu nadlouho uvíznout, neboť v zátoce Twofold je malý ruch. Kolik lodí pluje kolem, a žádná zde nepřistává!

Glenarvan vše zvážil a prohovořil a chtěl se rozhodnout, že se vydá do Sydney, když Paganel učinil zcela neočekávaný návrh.

Zeměpisec byl také v zátoce Twofold. Věděl, že odtamtud není žádné spojení do Sydney a do Melbournu. Avšak jedna ze tří lodí kotvících v přístavu se připravovala na cestu do Aucklandu, hlavního města Ika-a-Maui, severního novozélandského ostrova. A Paganel navrhoval, aby na tuto loď nastoupili a přeplavili se do Aucklandu, odkud se jistě budou moci některou lodí Paroplavební společnosti snadno vrátit do Evropy.

Byla to briga Macquarie

 

Návrh byl vážně (...)

(......)