Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VII
VÝPRAVA PŘISTÁVÁ U ZEMĚ, KTERÉ SE MĚLA VYHNOUT

To, co Paganel vyprávěl, bylo nepopíratelné. Nebylo možno pochybovat o krutosti Novozélanďanů. Bylo tedy nebezpečné vystoupit na pevninu. Ale přes všechno nebezpečí se toho musili odvážit. John Mangles cítil, že musí neprodleně opustit loď, protože se mohla co nevidět rozpadnout. Mezi dvěma nebezpečími nebylo možno váhat, neboť jedno bylo jisté, kdežto druhé jenom pravděpodobné.

A spoléhat na náhodu, že je zachrání nějaká loď, bylo nerozvážné. Macquarie nebyla na cestě, kudy jezdí lodi do Nového Zélandu. Ty plují buď severněji na Auckland, nebo jižněji na New Plymouth. A výprava ztroskotala právě mezi těmito dvěma místy na opuštěném pobřeží ostrova Ika-a-Maui. Na záludném, nebezpečném a málo navštěvovaném pobřeží. Lodi se tomuto místu raději vyhýbají, a i když je tam vítr zanese, snaží se odtamtud co nejrychleji dostat.

„Kdy vyrazíme?“ otázal se Glenarvan.

„Zítra ráno v deset hodin,“ odpověděl John Mangles. „Příliv začne stoupat a zanese nás k zemi.“

Příštího dne, 5. února, dokončili stavbu voru do osmi hodin. John se snažil sestrojit plavidlo co nejdůkladnější. Koš přídního stožáru, jehož použili při spouštění kotev, nepostačoval k přepravě cestujících a potravin. Potřebovali pevné a řiditelné plavidlo, které by odolalo náporům moře při devítimílové plavbě. Materiál ke stavbě voru mohli trosečníci získat jenom ze stěžňoví lodi.

Wilson a Mulrady se dali do práce. Přesekali lanoví ve výši lešnic, sekyrou podťali hlavní stěžeň u samé paty a stěžeň se skácel přes zábradlí na pravém boku, jež s praskotem povolilo pod jeho tíhou. Macquarie byla teď holá jako pramice.

Spodní stožár, košová a brámová čnělka byly rozřezány a rozpojeny. Hlavní části voru byly tedy již na vodě. Spojili je zbytky přídního stěžně a všechny tyto trámy k sobě pevně přivázali. Do hotového rámu nezapomněl John připevnit půl tuctu prázdných sudů, aby se tím plavidlo vyzdvihlo nad hladinu.

Na tento důkladný spodek pak Wilson přibil jakousi podlahu z laťových mřížek. Vlny sice budou moci zaplavit vor, ale nebudou se na něm držet, a tak budou cestující chráněni před vlhkem. Pevně přivázané sudy s vodou tvořily kromě toho jakési brlení, které chránilo palubu proti větším vlnám.

Když potom ráno John viděl, že duje příznivý vítr, dal postavit doprostřed voru jako stožár přední brámové ráhno. Zajistili je úponami a napjali na něm nouzovou plachtu. Na zádi upevnili veliké veslo se širokým listem, takže vor budou moci řídit, pokud jej ovšem vítr požene dostatečnou rychlostí.

Vor byl postaven tak důkladně, že mohl vydržet i nárazy zneklidněného moře. Bude však řiditelný a dopluje k pobřeží, jestliže se vítr obrátí? To byla otázka.

V devět hodin začali nakládat.

Nejprve přenesli na vor takové množství zásob, aby jim vystačilo až do Aucklandu. Trosečníci nemohli příliš spoléhat na dary této nebohaté země.

Z Olbinettovy kuchyně měli trochu konzervovaného masa, které jim zbylo ze zásob (...)

(......)