Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA X
NÁRODNÍ ŘEKA

Příštího dne ležela nad řekou za svítání dosti hustá mlha. Část výparů, jimiž byl vzduch prosycen, se chladem srazila a pokrývala vodní hladinu hustým mrakem. Ale zanedlouho pronikly do těchto kupovitých vrstev sluneční paprsky a pod jejich polibky se mlhy rozplynuly. Vynořily se zamžené břehy a tok Waikata se zjevil v celé své jitřní kráse.

Dlouhý, štíhlý a protáhlý výběžek země, pokrytý křovinami, vybíhal do špičky proti místu, kde se setkávaly oba toky. Prudší vody Waipy ještě čtvrt míle po soutoku srážely vody Waikata, než s nimi splynuly; ale mocný a klidný veletok brzy přemohl rozbouřenou řeku a unášel ji ve svém proudu až do tichomořské vodní nádrže.

Když se páry zdvihly, objevil se člun plující proti proudu Waikata. Byl dlouhý sedmdesát stop, široký pět stop a hluboký tři stopy, příď měl zahnutou jako benátská gondola a celý byl vytesán z kmene novozélandské jedle kahikatea. Dno měl vystláno suchým kapradím. Osm vesel na přídi jej rychle hnalo po hladině, kdežto na zádi sedící muž jej řídil volným lopatkovitým veslem.

Tento muž byl vysoký, asi pětačtyřicetiletý domorodec širokých plecí a svalnatých údů. Měl mohutné nohy i ruce. Z jeho vyklenutého a silnými vráskami zbrázděného čela, z tvrdého pohledu a zlého výrazu bylo zřejmo, že je to nebezpečný člověk.

Byl to jeden z nejmocnějších maorských náčelníků. To bylo vidět podle jemného a hustého tetování, jehož pruhy mu pokrývaly celý obličej i tělo. Od chřípí černého nosu vybíhaly dvě černé spirály, které byly vykrouženy kolem žlutých očí a spojeny na čele v jednu linku; mizely v nádherných Maorových vlasech. Ústa s běloskvoucími zuby i brada se ztrácely pod pestrými pravidelnými a ladnými křivkami, které se táhly až na mohutná náčelníkova prsa.

Tetování Novozélanďanů zvané „moko“ je důležitým znakem zásluh. Jenom ten je hoden těchto čerstvých příkras, kdo statečně obstál v několika bojích. Otroci a prostý lid na ně nemají nárok. Slavní náčelníci se poznají podle jemnosti, přesnosti a přirozenosti kreseb, jež na jejich tělech často znázorňují obrazy zvířat. Někteří náčelníci podstupují bolestnou operaci moko až pětkrát. Čím významnější je člověk na Novém Zélandu, tím „významněji“ bývá pomalován.

Dumont d’Urville uvádí o tomto zvyku zajímavé podrobnosti. Domnívá se, že moko nahrazuje erby, na něž jsou mnohé evropské rodiny tak pyšné. Nepřehlíží však rozdíl mezi těmito dvěma znaky hodností: erby Evropanů totiž svědčí nejčastěji jenom o osobních zásluhách prvního člena rodu, který erb dokázal získat, ale nedokazují nic o zásluhách jeho dětí; osobní erby Novozélanďanů však vypovídají zcela hodnověrně o tom, že právo nosit je má jen ten, kdo podal důkaz mimořádné osobní odvahy.

Nehledě k úctě, jaké se těší, má tetování Maorů i nesporný užitek. Pokrývá totiž podkožní nervstvo silnou ochrannou vrstvou, takže činí kůži odolnou proti nepohodě počasí a neustálému bodání komárů.

Pokud jde o náčelníka, který řídil člun, nemohlo být pochyb o jeho (...)

(......)