Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXII

POSLEDNÍ PAGANELOVA ROZTRŽITOST

18. března, jedenáct dní po odplutí od ostrova, spatřil Duncan americké pobřeží a příštího dne zakotvil v Talcahuanské zátoce.

Vracel se do Talcahuana po pětiměsíční cestě, za níž obeplul přesně po třicáté sedmé rovnoběžce celý svět. Členové této výpravy, jež neměla obdoby v letopisech Klubu cestovatelů, procestovali Chile, pampy, Argentinskou republiku, Atlantský oceán, ostrovy Tristan da Cunha, Indický oceán, ostrovy Amsterdamské, Austrálii, Nový Zéland, ostrov Tabor a Tichý oceán. Jejich úsilí nebylo marné a vraceli se s trosečníky Britannie na palubě.

Ani jediný z těch statečných Skotů, kteří se vydali na cestu po výzvě lorda Glenarvana, nechyběl nyní na palubě, všichni se vraceli do svého starého Skotska, a tak výprava připomínala starověké bitvy „bez slz“.

Když si Duncan doplnil zásoby, vydal se k jihu podél patagonského pobřeží, obeplul mys Hoorn a plul přes Atlantský oceán.

Žádná cesta neprobíhala tak klidně. Jachta vezla náklad štěstí. Na palubě už nebylo žádných tajemství, ani pokud jde o city Johna Manglese k Mary Grantové.

A přece. Jedna záhada ještě dráždila Mac Nabbsovu zvědavost. Proč měl Paganel stále šaty upjaté až ke krku a proč nosil kolem krku ještě šálu, kterou měl vytaženou až k uším? Major prahl touhou poznat příčinu této zvláštní posedlosti. Nutno však poznamenat, že přes všechny Mac Nabbsovy otázky, narážky a dohady se Paganel nikdy nerozpínal.

Ba ani tehdy ne, když Duncan plul přes rovník a když se spáry na palubě rozpouštěly v padesátistupňovém žáru.

„To je tak roztržitý, myslí si, že je v Petrohradě,“ říkal major, když viděl Paganela zabaleného do velikého převlečníku, jako kdyby rtuť v teploměru zamrzla.

9. května, padesát tři dni po vyplutí z Talcahuanské zátoky, spatřil konečně John Mangles maják mysu Clear. Jachta vplula do Svatojiřského průlivu, projela Irským mořem a 10. května zabočila do Clydské zátoky. V jedenáct hodin zakotvila v Dumbartonu. Ve dvě hodiny odpoledne vcházeli její cestující za jásotu skotských horalů do zámku Malcolm.

Osud tedy chtěl, aby Harry Grant a jeho dva druhové byli zachráněni a aby se John Mangles oženil s Mary Grantovou ve staré katedrále Saint-Mungo. Osud také chtěl, aby se Robert stal námořníkem jako Harry Grant a jako John Mangles a aby spolu s nimi pod svrchovanou ochranou lorda Glenarvana pokračoval ve velkých kapitánových plánech!

Chtěl však osud, aby Paganel nezemřel jako starý mládenec? Snad.

Učený zeměpisec se totiž po všech svých hrdinských činech nemohl nestat slavným. Jeho roztržitost se těšila ve vysokých kruzích skotské společnosti největší oblibě. Salóny se o něho přímo „rvaly“ a náš Paganel už nestačil na všechnu tu dvorní přízeň, jíž byl zahrnován.

A tak se stalo, že jistá roztomilá třicetiletá slečna, nikdo jiný než Mac Nabbsova sestřenice, sama poněkud výstřední, ale přitom velice milá a dosud půvabná, zamilovala se do zeměpiscova podivínství a nabídla mu svou ruku. V té ruce (...)

(......)