Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XXI
OSTROV TABOR

Radostí se neumírá, neboť otec i děti se probrali ještě dříve, než dorazili na palubu. Jak vylíčit toto shledání? Slova k tomu nepostačí. Všechno mužstvo plakalo, když spatřilo tyto tři bytosti spočívající si beze slov v náručí.

Když Harry Grant přišel na loď, jež pro něho byla půdou jeho vlasti, obrátil se k lady Heleně, lordu Glenarvanovi i k jejich druhům a s pohnutím jim děkoval. Jeho děti mu při krátké přeplavbě z ostrova na jachtu stručně pověděly příběh Duncana.

Jak nesmírně byl Grant zavázán té ušlechtilé ženě a jejím druhům! Nebojovali a netrpěli snad pro něho všichni, počínaje lordem Glenarvanem a konče posledním námořníkem? Harry Grant vyjádřil vděčnost, zaplavující jeho srdce, tak prostě a ušlechtile, jeho mužný obličej byl prozářen tak čistým a tak tichým pohnutím, že to samo bylo všemu mužstvu dostatečnou odměnou a každý okamžitě zapomněl na všechny útrapy, jež prožil. Ba i chladnokrevnému majorovi se zarosily oči a nebyl s to se tomu ubránit. A pokud jde o váženého Paganela, ten plakal jako malé dítě, které se ani nesnaží zakrýt své slzy.

Harry Grant se nemohl nasytit pohledu na svou dceru. Jak byla krásná a půvabná! Znovu a znovu jí to přede všemi opakoval, dovolávaje se svědectví lady Heleny, jako kdyby si chtěl ověřit, zdali se nenechává unášet otcovskou láskou. Potom se obrátil k synovi:

„Jak vyrostl! Je to muž!“ zvolal nadšeně.

A obě ty předrahé bytosti zahrnul tisícerými polibky, jež se nashromáždily v jeho srdci za dvě dlouhá léta odloučení.

Robert mu postupně představil všechny své přátele a dokázal své zdvořilostní věty aspoň trochu obměňovat, přestože o každém říkal totéž! To proto, že pro oba sirotky byli všichni bez rozdílu stejně dokonalí. Když došlo při představování na Johna Manglese, kapitán se zapálil jako děvčátko a hlas se mu chvěl, když Marinu otci odpovídal.

Pak lady Helena kapitánovi vyprávěla o průběhu cesty a její slova ho naplnila hrdostí nad synem i dcerou.

Harry Grant se dověděl o čackých skutcích mladého hrdiny i o tom, jak jeho syn už splatil lordu Glenarvanovi část otcova dluhu. Potom zase mluvil John Mangles o Mary, a to takovými slovy, že Harry Grant, stručně zasvěcený do věci lady Helenou, vložil ruku své dcery do mužné ruky mladého kapitána a obrátil se k lordu a lady Glenarvanovým se slovy:

„Mylorde, i vy, mylady, požehnejte našim dětem!“

Když si pak všechno znovu a znovu posté pověděli, řekl Glenarvan Harrymu Grantovi vše, co se týkalo Ayrtona. Grant potvrdil výpověď nálodního, pokud šlo o jeho vysazení na australský břeh.

„Je to bystrý a odvážný člověk,“ dodal, „ale vášně ho bohužel strhly ke špatnostem. Kéž by ho rozjímání a lítost přivedly na lepší cestu!“

Než však byl Ayrton převezen na ostrov Tabor, chtěl Harry Grant pohostit nové přátele na své skále. Pozval je, aby navštívili jeho dřevěný dům a zasedli ke stolu tichomořského robinzona.

„Váš ostrůvek je učiněný ráj!“

 

Glenarvan a jeho hosté pozvání s radostí (...)

(......)