Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XX
VÝKŘIK ŽE TMY

Mužstvo se záhy dovědělo, že záhada pobytu kapitána Granta nebyla Ayrtonovou výpovědí objasněna. Na palubě zavládl hluboký zármutek, neboť všichni spoléhali na nálodního a nálodní zatím nevěděl nic, co by mohlo Duncana přivést na stopy Britannie.

Jachta tedy nezměnila směr. Zbývalo vybrat ostrov, na němž bude zanechán Ayrton.

Paganel a John Mangles prohlíželi palubní mapy. Právě na třicáté sedmé rovnoběžce byl zakreslen osamělý ostrůvek, známý pod jménem Maria-Theresa, pouhá skála uprostřed Tichého oceánu, vzdálená tři tisíce pět set mil od amerického pobřeží a patnáct set mil od Nového Zélandu. Nejbližší zemí na severu bylo souostroví Pomotu pod francouzským protektorátem. Na jihu nic až k věčně zamrzlé bariéře jižního pólu. Žádná loď nezavítá k tomuto ztracenému ostrůvku. Nižádná zpráva o světě na něj nedochází. Jenom ptáci buřňáci zde odpočívají na svých dlouhých letech a na mnohých mapách ta skála omývaná tichomořskými vodami není ani zakreslena.

Jestliže bylo na zemi vůbec možno najít naprosté ústraní, pak to bylo na tomto ostrově, který ležel tak daleko od všech lidských cest. Sdělili polohu ostrůvku Ayrtonovi. Ayrton souhlasil, že tam bude žít daleko od svých bližních, a loď zamířila k Marii-Therese. V té chvíli by byla naprosto přímá čára procházela osou Duncana, ostrovem a zátokou Talcahuanskou.

Po dvou dnech oznámila ve dvě hodiny odpoledne hlídka, že je na obzoru země. To se před nimi objevila jako nějaká obrovská velryba nízká, podlouhlá a sotva nad vlnami vyčnívající Maria-Theresa. Třicet mil dělilo ještě ostrov od jachty, jejíž kloun rozrážel vlny rychlostí šestnácti uzlů za hodinu.

Pozvolna se na obzoru vynořovaly obrysy ostrova. Slunce, sklánějící se k západu, jasným světlem ohraničovalo křivolakou siluetu ostrova. Tu a tam vystupovalo několik nevysokých vrcholků, do nichž se zabodávaly sluneční paprsky.

V pět hodin se Johnu Manglesovi zdálo, že nad ostrovem rozeznal lehký obláček vystupující k nebi.

„Není to sopka?“ otázal se Paganela, který s dalekohledem u oka pozoroval tuto novou zemi.

„Nevím, co by to mohlo být,“ odpověděl zeměpisec. „Maria-Theresa je málo známý ostrov. Přesto bychom se nemohli divit, kdyby ostrov byl vyzdvižen nad hladinu sopečnou činností.“

„Pak bychom se však mohli obávat,“ řekl Glenarvan, „že když jej sopečný výbuch vytvořil, že jej sopečný výbuch také smete.“

„To není příliš pravděpodobné,“ namítl Paganel. „O jeho existenci se ví několik století a to je jistá záruka. Když se ze Středozemního moře vynořil ostrov Julia, nezůstal dlouho nad vodou a zmizel za několik měsíců po svém zrození.“

„No dobrá,“ podotkl Glenarvan. „Myslíš, Johne, že budeme moci přistat ještě do tmy?“

„Ne, mylorde. Nemohu se za tmy s Duncanem odvážit k pobřeží, které neznám. Budu zde při slabém tlaku lavírovat a zítra za svítání pošleme k zemi člun.“

V osm hodin večer se Maria-Theresa jevila už jenom jako protáhlý, sotva viditelný stín, přestože byla vzdálena (...)

(......)