Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Jakmile Ayrton stanul před lordem, jeho strážci odešli.
„Přál jste si se mnou mluvit, Ayrtone?“ řekl Glenarvan.
„Ano, mylorde,“ odpověděl nálodní.
„Se mnou samotným?“
„Ano, ale přece jen myslím, že by bylo lepší, kdyby při rozmluvě byl major Mac Nabbs a pan Paganel.“
„Pro koho by to bylo lepší?“
„Pro mne.“
Ayrton mluvil docela klidně. Glenarvan na něho pevně pohlédl; potom vzkázal pro Mac Nabbse a Paganela, kteří se na vyzvání ihned dostavili.
„Posloucháme vás,“ řekl Glenarvan, když se jeho dva přátelé usadili kolem jídelního stolu.
Ayrton několik okamžiků přemítal a pak řekl:
„Mylorde, když dvě strany uzavírají smlouvu nebo úmluvu, bývají při tom vždycky svědkové. Proto jsem žádal, aby pánové Paganel a Mac Nabbs byli přítomni. Protože, jasně řečeno, chci vám nabídnout vlastně obchod.“
Glenarvan znal Ayrtonovy způsoby, a proto ani nepohnul brvou, přestože nějaké obchodování mezi ním a tímto mužem se mu zdálo dost podivné.
„O jaký obchod jde?“ řekl.
„Je to prostý obchod,“ odpověděl Ayrton. „Vy si přejete ode mne zvědět určité podrobnosti, které vám mohou být užitečné. Já si přeji od vás vyzískat určité výhody, jež budou mít cenu pro mne. Něco za něco, mylorde. Vyhovuje vám to, nebo ne?“
„Jaké jsou to podrobnosti?“ otázal se živě Paganel.
„Ne,“ odtušil Glenarvan, „jaké jsou ty výhody?“
Ayrton lehkou úklonou naznačil, že porozuměl Glenarvanovu jemnému gestu.
„Požaduji pro sebe tyto výhody,“ pravil. „Vy mne stále ještě hodláte, mylorde, vydat do rukou anglických úřadů?“
„Ovšem, Ayrtone, a to je jenom spravedlivé.“
„Neříkám, že ne,“ odpověděl klidně nálodní. „Za žádných okolností byste mi nepřivolil dát svobodu?“
Glenarvan zaváhal, než odpověděl na tak jednoznačnou otázku. Na tom, co řekne, závisí možná osud Harryho Granta!
Smysl pro povinnost vůči spravedlnosti však zvítězil, a proto řekl:
„Ne, Ayrtone, nemohu vám dát svobodu.“
„Nežádám ji,“ odpověděl hrdě nálodní.
„Co tedy chcete?“
„Něco uprostřed, mylorde, mezi šibenicí, která mě čeká, a svobodou, kterou mi nemůžete povolit.“
„A to je…?“
„Že mě ponecháte jenom s těmi nejnutnějšími potřebami na nějakém opuštěném tichomořském ostrově. Protluču se tam, jak budu umět, a budu-li na to mít čas, napravím se!“
Glenarvan nebyl nijak připraven na takový návrh, a tak se rozhlédl po svých dvou přátelích. Ti však oba mlčeli. Po chvíli přemýšlení pak odpověděl:
„Ayrtone, když vaší žádosti vyhovím, povíte mi všechno, co potřebuji vědět?“
„Ano, mylorde, to jest všechno, co vím o kapitánu Grantovi a o Britannii.“
„Naprostou pravdu?“
„Naprostou.“
„Kdo mi však zaručí…?“
„Ovšem, vidím, co vám dělá starosti, mylorde. Máte se spolehnout na mne, na slovo zločince! To je pravda! Ale co chcete? Taková už je situace. Buď přijmete, nebo ne.“
„Budu vám věřit, Ayrtone,“ řekl prostě Glenarvan.
„A jednáte správně, mylorde. Ostatně i kdybych vás oklamal, měl byste vždycky možnost pomstít se mi!“
„Jak?“
„Tím, že byste (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
