Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVIII
AYRTON NEBO BEN JOYCE

Ayrton přicházel. Pevným krokem přešel palubu a vystoupil po schodišti na záďovou nástavbu. Oko měl zachmuřené, zuby sevřené, pěsti křečovitě zaťaté. V jeho postoji nebylo možno pozorovat ani nadutost, ani pokoru. Když stanul před lordem Glenarvanem, zkřížil ruce na prsou a mlčky, s klidem vyčkával, až bude tázán.

„Ayrtone,“ řekl Glenarvan, „všichni jsme se tedy sešli, my i vy, na palubě toho Duncana, kterého jste chtěl vydat Ben Joyceovým trestancům!“

Při těch slovech se rty nálodního mírně zachvěly. Jeho nepřístupná tvář na okamžik zrudla. Nikoli výčitkou svědomí, ale zahanbením nad neúspěchem. Na této jachtě chtěl být kapitánem. A teď zde byl uvězněn a za několik okamžiků se mělo rozhodnout o jeho osudu.

Neodpovídal však. Glenarvan trpělivě vyčkával. Ale Ayrton zarputile setrvával v mlčení.

„Mluvte, Ayrtone, nemáte co říci?“ pokračoval Glenarvan.

Ayrton zaváhal. Čelo se mu zbrázdilo hlubokými vráskami. Potom odpověděl klidným hlasem:

„Nemám co říci, mylorde. Udělal jsem hloupost, že jsem se nechal nachytat. Dělejte se mnou, co chcete.“

Po této odpovědi se nálodní zahleděl k pobřeží na západě a předstíral naprostý nezájem o vše, co se dálo kolem něho. Když se na něj člověk podíval, mohl si myslit, že se ho tato vážná záležitost vůbec netýká. Ale Glenarvan se rozhodl, že zachová trpělivost. Měl silný zájem na tom, aby se dozvěděl některé podrobnosti o tajuplné Ayrtonově minulosti, zejména v těch bodech, kde se týkala Harryho Granta a Britannie. Pokračoval tedy ve výslechu s neobyčejnou vlídností, a ačkoli byl v nitru velmi rozrušen, navenek byl úplně klidný.

„Myslím, Ayrtone,“ pravil, „že neodmítnete odpovědět na některé otázky, které vám chci položit. A především, mám vás nazývat Ayrton nebo Ben Joyce? Jste nebo nejste nálodní Britannie?“

Ayrton zůstal lhostejný, pozoroval pobřeží a neodpovídal.

Glenarvanovo oko vzplanulo, ale pokračoval ve výslechu nálodního.

„Můžete mi vysvětlit, jak jste se dostal z Britannie a proč jste žil v Austrálii?“

Stejné mlčení, stejná lhostejnost.

„Poslouchejte dobře, Ayrtone,“ pokračoval Glenarvan. „Vy máte přece zájem na tom, abyste mluvil. Může se přihlížet k vaší otevřené výpovědi a to je přece jediná vaše spása. Ptám se vás naposledy, chcete odpovídat na mé otázky?“

Ayrton obrátil ke Glenarvanovi hlavu a pohlédl mu do očí:

„Mylorde,“ řekl, „nemám co odpovídat. Ne já sám, ale spravedlnost musí proti mně snést důkazy.“

„Důkazy budou snadné!“ odpověděl Glenarvan.

Ayrton přešel palubu

 

„Snadné, mylorde?“ odtušil Ayrton posměšně. „Mylorde, zdá se mi, že hodně předbíháte. Já tvrdím, že i ten nejlepší soudce z Temple-Baru by byl se mnou na rozpacích! Kdo může říci, proč jsem přišel do Austrálie, když zde není kapitán Grant, aby to vysvětlil? Kdo dokáže, že jsem Ben Joyce, hledaný policií, když policie mě nikdy neměla v rukou a když moji druhové jsou na svobodě? Kdo kromě vás může proti mně uvést ne zločin, ale jediný (...)

(......)