Jules Verne
překlad: Miroslav Vlček

DĚTI KAPITÁNA GRANTA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVII
KŘIŽOVAL NA VÝCHODNÍM POBŘEŽÍ NOVÉHO ZÉLANDU

Nelze vylíčit pocity Glenarvana a jeho přátel, když jim dolehly k sluchu zpěvy starého Skotska. Ve chvíli, kdy vstoupili na palubu Duncana, spustil dudák, nadýmaje svůj měch, válečný popěvek malcolmského rodu a mohutné hurá zdravilo jejich návrat na loď.

Glenarvan, John Mangles, Paganel, Robert, ba i major, všichni plakali a objímali; se. To bylo radosti! Zeměpisec si počínal jako pominutý. Poskakoval po palubě a zacílil svůj nerozlučný dalekohled na zbývající pirogy, které se rychle vracely k pobřeží.

Ale při pohledu na Glenarvana a jeho druhy, na jejich rozedrané šaty, na ztrhané rysy, v nichž byly vepsány stopy strašlivých útrap, ustalo mužstvo v projevech radosti. Vždyť na palubu se vracely pouhé přízraky, a nikoliv ti smělí a jiskrní cestovatelé, kteří se s takovými nadějemi vydali před třemi měsíci po stopách trosečníků. Náhoda, pouhá náhoda je přiváděla zpět na tuto palubu, kterou už nikdy nedoufali spatřit! A v jakém stavu! Truchlivé, zchřadlé, celé zubožené!

Ale dříve než pomyslili na únavu a na utišení naléhavého hladu a žízně, otázal se Glenarvan Toma Austina, proč je v těchto končinách.

Proč byl Duncan na východním pobřeží Nového Zélandu? Jak to, že nebyl v rukou Ben Joyce? Jaká šťastná náhoda ho přivedla uprchlíkům do cesty?

Proč? Jak? Z jakého důvodu? Tak začínaly všechny otázky, jimiž byl Tom Austin stále a bez milosti zasypáván. Starý námořník nevěděl, kterou vyslechnout dříve. Rozhodl se tedy, že bude poslouchat jenom lorda Glenarvana a jenom jemu že bude odpovídat.

„Ale co trestanci?“ otázal se Glenarvan. „Co jste udělali s trestanci?“

„S trestanci?…“ odpověděl Tom Austin tónem člověka, který ani zbla nerozumí jediné otázce.

„Ovšem! S těmi bídáky, kteří přepadli jachtu!“

„Jakou jachtu?“ řekl Tom Austin. „Vaši jachtu?“

„Ale ovšem, Tome! Duncana! A ten Ben Joyce je na palubě?“

„Vůbec žádného Ben Joyce neznám a nikdy jsem ho neviděl,“ odpověděl Austin.

„Nikdy?“ zvolal Glenarvan, ohromený námořníkovou odpovědí. „Pak mi ale, Tome, řekněte, proč právě teď křižuje Duncan na pobřeží Nového Zélandu?“

Jestliže Glenarvan, lady Helena, miss Grantová, Paganel, major, Robert, John Mangles, Olbinett, Mulrady a Wilson naprosto nechápali údiv starého námořníka, pak tím větší bylo jejich ohromení, když Tom klidně odpověděl:

„Ale Duncan zde přece křižuje na váš příkaz.“

„Na můj příkaz!“ zvolal Glenarvan.

„Ano, mylorde. Uposlechl jsem jenom vašich rozkazů, jež jste mi poslal ve svém dopise ze 14. ledna.“

„Cože, v mém dopise?“ vykřikl Glenarvan.

Všech deset cestovatelů nyní obklopilo Toma Austina a hltali jej očima. Dopis odeslaný od řeky Snowy tedy došel na palubu Duncana?

Návrat na palubu Duncana

 

„Poslyšte,“ ujal se slova Glenarvan, „to se musí vysvětlit, protože nevím, sním-li, či bdím. Dostal jste dopis, Tome?“

„Dostal, dopis od vás, mylorde.“

„V Melbournu?“

„V Melbournu, právě když jsem dokončoval opravu lodi.“

„A (...)

(......)