Jules Verne
překlad: Václav Netušil

PODIVUHODNÉ SETKÁNÍ V DŽUNGLI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XV.
TŘI TÝDNY STUDIÍ

Jak dlouho zůstanou Khamis, Max Huber, John Cort a Llanga v této vesnici? Změní nějaká událost jejich prazvláštní a tíživou situaci? Byli příliš dobře hlídáni, než aby mohli utéci. A i kdyby se jim nějakou obratnou lstí, či šťastnou náhodou podařilo uniknout, jak by v této neproniknutelné džungli dosáhli jejího okraje nebo toku Johausenovy řeky?

Ač Max Huber tak toužil po něčem zvláštním, zdálo se mu teď, že už to trvá příliš dlouho. Projevoval taky nejvíc netrpělivosti a chtěl se vrátit do povodí Ubangi a dojít do Librevillu, odkud pomoc čekat nemohli.

Průvodce proklínal smůlu, která je vrhla do zajetí těchto nízkých tvorů. Nijak neskrýval své opovržení, které v něm budili, protože se příliš nelišili od divokých kmenů střední Afriky. Khamis vlastně pociťoval jakousi pudovou žárlivost, kterou si neuvědomoval, ale kterou Max Huber a John Cort velmi dobře poznali. Jinak byl Khamis stejně netrpělivý jako jeho společníci a byl ochoten udělat pro útěk vše, co bude v jeho silách.

Nejméně spěchal s odchodem John Cort. Studoval tyto primitivy, zajímal se o každou zvláštnost, zkoumal jejich mravy i každou podrobnost jejich způsobu života, jejich povahy i morální hodnoty. Chtěl vyzkoumat, do jaké míry se podobají živočichům. K jeho práci by mu stačilo několik týdnů. Mohli však vědět, nebude-li jejich pobyt u Wagdisů delší?

Khamisovi a jeho společníkům rozhodně nehrozilo špatné zacházení. Nemohli pochybovat o tom, že lesní lid uznával jejich duševní převahu. Nejpodivnější bylo, že při pohledu na člena lidské rasy neprojevili žádný údiv. Kdyby se ovšem zajatci rozhodli použít při útěku síly, zřejmě by se vystavili násilí, kterému bylo lepší se vyhnout.

„Musíme se rozhodně dostat k Otci s brýlemi,“ řekl Max Huber, „a získat od něho souhlas k odchodu.“

Snad nebude nemožné setkat se s Jeho Veličenstvem Mselo-Tala-Talou. Ale i když se k němu dostanou, jak se s ním domluví? Vždyť neovládali ani konžské nářečí. A v zájmu Wagdisů bylo cizince zadržet a zajistit si tak tajemství své existence.

John Cort ovšem tvrdil, že jejich věznění ve vzdušné vesnici se děje za tak mírných podmínek, že by z toho měla mít antropologická věda prospěch. Vědecký svět bude tímto objevem neznámé rasy nesmírně překvapen. Ale jak to všechno skončí?

„To kdybych, k čertu, věděl!“ opakoval Max Huber, který nepatřil k vědcům typu Garnera a Johausena.

Když se všichni tři vrátili s Llangou do své chýše, zjistili, že tam došlo k řadě změn, s nimiž byli obzvlášť spokojeni.

Nějaký Wagdis se tam právě staral o úklid, možno-li užít tohoto evropského výrazu. Přitom si John Cort všiml, že tito primitivové mají smysl pro čistotu, který většině zvířat chybí. Lesní lid tedy uklízel a jistě se i myl. Li-Mé byl oblečen čistě. V pozadí chýše byla nakupená suchá tráva. A protože od zkázy karavany nepoznali John Cort a Max Huber jiné lůžko, nemuseli ani tady své návyky měnit.

V koutech stály různé předměty. Stůl a židle tam ovšem nebyly; (...)

(......)