Jules Verne
překlad: Václav Netušil

PODIVUHODNÉ SETKÁNÍ V DŽUNGLI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA II.
POHYBLIVÁ SVĚTLA

Ve vzdálenosti nejvýš dvou kilometrů od pahorku se míhala nejasná jiskřící světélka. Mohlo jich být asi tucet. Brzy se shlukovala, hned zas rozptylovala, a to s prudkostí, kterou klid v ovzduší ničím neospravedlňoval. Zdálo by se, že se tam utábořila skupina domorodců a že tam čeká na rozednění. Světla se ale pohybovala příliš vrtošivě v prostoru, místo aby se soustředila na jedno ohniště nočního tábora.

Je známo, že kraje v poříčí Ubangi jsou navštěvovány kočovnými kmeny. Ale karavana nějakého obchodníka by nebyla tak neopatrná, aby se prozrazovala četnými ohni v temnotách. Tady se mohli zastavit jedině domorodci.

Buď jak buď, karavaně hrozilo nebezpečí. Možná že několik set domorodců čeká na příležitost k útoku, v němž by měli početní převahu. A přece až do půl jedenácté neudělala karavana žádné obranné opatření. Všichni v táboře spali. Nejen ti, kteří na to měli plné právo, ale velitelé i služebníci – a to bylo nejhorší – i nosiči pověření hlídkou.

Naštěstí se vzbudil Llanga. Jistě by hned zase zavřel oči, kdyby se byl náhodou nepodíval k jihu. S přivřenými víčky zahlédl uprostřed temné noci zajiskření světel. Protáhl se, protřel si oči a zadíval se pozorněji. Ne, nemýlil se! Na okraji džungle ve vzdálenosti asi dvou kilometrů se míhala rozptýlená světla.

Llangu napadlo, že karavaně hrozí přepadení. Nějací zločinci se tu chystají k masakru a k loupení a jistě dobře vědí, že s prvkem překvapení roste jejich naděje na úspěch.

Chlapec zprvu nechtěl Corta a Hubera budit. Vylezl si tiše na vůz. Když se octl u Khamise, položil mu ruku na rameno a vzbudil ho. Pak mu ukázal rukou k obzoru.

Khamis vstal, chvíli světla pozoroval a pak ztlumeným hlasem zavolal: „Pane Urdaxi!“

Portugalec byl zvyklý odhodit rychle roušku spánku a okamžitě vstal.

„Co je, Khamisi?“

„Podívejte se!“ A ukázal k okraji pralesa.

„Poplach!“ vykřikl Portugalec z plných plic.

V několika vteřinách byla celá karavana na nohou. Všichni byli tak vyděšeni nebezpečnou situací, že nikoho nenapadlo vyčinit hlídce. Bylo však jasné, že kdyby se Llanga neprobudil, byl by tábor přepaden.

Je zbytečné dodávat, že i Max Huber a John Cort byli na nohou okamžitě a připojili se k Portugalci a k průvodci.

Bylo půl jedenácté. Kraj byl celý zahalen hlubokou tmou. Jen na jihu jiskřily mihotavé plamínky. Napočítali jich asi padesát.

„Je to jistě skupina domorodců,“ řekl Urdax.

„Jsou ukryti v džungli, schováni za stromy,“ řekl Khamis.

„A všimněte si,“ dodal Max Huber, „že to není skupina na pochodu podle okraje pralesa. Ne! Ta světla se míhají vpravo i vlevo a stále se vracejí na stejné místo.“

„Tam, kde je asi tábor domorodců,“ dodal průvodce.

„Co vy si o tom myslíte?“ zeptal se John Cort Urdaxe.

„Že se nás chystají napadnout,“ odpověděl Portugalec, „a že se musíme okamžitě připravit k obraně.“

„Ale proč nás ti domorodci nepřepadli dříve, než se nám ukázali?“

„Černoši nejednají jako běloši,“ odpověděl Urdax. (...)

(......)