Jules Verne
překlad: Václav Netušil

PODIVUHODNÉ SETKÁNÍ V DŽUNGLI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA III.
ZKÁZA KARAVANY

Max Huber, Llanga a Khamis uběhli za deset minut patnáct set metrů, které je dělily od tamarindového pahorku. Cestou se ani jednou neohlédli, aby zjistili, zda je domorodci nepronásledují. Nic se však nedělo. Z té strany byl naprostý klid, zatímco z druhé se planina plnila za ohlušujícího ryku zmateným hemžením. Když se oba muži s chlapcem vrátili do tábora, našli celou karavanu strnulou hrůzou.

Max Huber a Khamis ihned přiběhli k Johnu Cortovi a Urdaxovi, kteří stáli na padesát kroků před pahorkem.

„Sloní stádo!“ zvolal průvodce.

„Ano,“ odpověděl Portugalec. „Za čtvrt hodiny tu bude.“

„Pojďme honem do pralesa!“ navrhl John Cort.

„Prales je nezastaví,“ namítl Khamis.

„A co domorodci?“ zeptal se John Cort.

„Ty jsme nespatřili,“ odpověděl Max Huber.

„Ale nemohli přece prales opustit.“

„To jistě ne.“

Ve vzdálenosti asi jednoho kilometru se zřetelně objevil široký pruh stínů, který se rozprostíral do šíře několika set metrů. Byla to obrovská vlna, neuspořádaný šik, blížící se s ohlušujícím řevem k pahorku. Pružnou půdou se nesl těžký dusot, jehož chvění se projevovalo až u pat tamarindů. A ryk neustále sílil. Prudké výdechy a ryčné troubení vycházelo ze stovek chobotů jako hlasy naplno znějících trub.

Cestovatelé ve střední Africe právem srovnávali tento ryk s hlukem dělostřeleckého oddílu, ženoucího se největší rychlostí do bitvy. Lze si představit hrůzu každé karavany, která může být takovým stádem slonů rozdrcena.

A vrhne-li se na tábor několik set těchto zvířat, nelze ničím zastavit jejich nápor, jako nelze zastavit lavinu nebo tajfunovou vlnu, která vrhá lodi několik kilometrů do vnitrozemí.

Ačkoli je slonů tolik, nakonec asi vyhynou. Protože každý slon poskytuje asi za sto franků slonoviny, jsou tito tlustokožci nemilosrdně loveni.( Dnes je africký slon přísně chráněn a odstřel je povolen jen za mimořádných okolností. (Pozn. překl.))

Portugalec si mohl až dosud na této výpravě jen blahopřát a s ním i oba milovníci loveckého sportu. Na libyjském území bylo slonů ještě dost. V kraji Ubangi jsou oblasti, které sloni vyhledávají; milují lesy a bažinaté planiny. Žijí ve stádech, vedených většinou starým samcem. Urdax se svými průvodci lákal slony do kolových ohrad, lapal je do lovných jam a osamělá zvířata napadal přímo. Tentokrát měl dobrý lov, bez nebezpečí a bez námahy. Ale teď na zpáteční cestě se zdálo, že rozzuřené stádo, naplňující prostor svým řevem, rozdrtí celou karavanu na prach.

K organizování obrany proti útoku domorodců od kraje pralesa měl Portugalec čas. Ale co mohl dělat proti vpádu slonů? Z tábora by za několik vteřin zbyla jen tříšť a prach. Zbyla jediná možnost: zachránit se rozptýlením po kraji. Nezapomínejme, že rychlost sloního stáda je pozoruhodná. Ani kůň v plném trysku by je nepředhonil.

„Musíme utéci… okamžitě utéci!“ tvrdil Khamis Portugalci.

„Ano, utéci!“ zvolal Urdax.

Nešťastný obchodník ovšem pochopil, že to znamená přijít o všechen (...)

(......)