Jaroslav Vrchlický

NOVÉ PŘEKLADY Z VICTORA HUGA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

II.
Z Orientalů

Oheň nebes

I.

Zda ten mrak vidíte? S černým se bokem zved,
tu bledý, rudý tam, pln žáru na pohled
          a neplodný jak léto, charý;
vám zdá se vespolek, že větru na křídlech
tu prchá žhavý kouř a valný hlomoz v spěch
          kdes z města, které zhltly žáry.

Zda z nebes přichází, zda z hor, zda z vodních hrůz?
Jenž vozí démony zda ohnivý to vůz,
          kams k planetám se cestou dává?
Ó hrůzo! Z ňader mu, kde chaos dávný vře,
ký strašlivý to blesk se občas k světlu tře
          a jak had dlouhý rozpoutává?

II.

Hle! Moře, moře kol! Tříšť proudů vlnivá,
v svém letu nestejném pták nad míru umdlívá,
          tu proudy a tam vlny stálé;
a nové proudy zas novými honěné;
zří oko, proudy jen na propast zřícené
          pod vlnami se valit dále.

Nad vody povrchem ryb velkých šupiny
se v slunci zamihnou a blýsknou z hlubiny,
          či azur dlouhých chvostů jejich,
a moře jest jak brav, svým rounem potřásá,
však obzor vzdálený kruh z kovu opásá;
          hrá nebes modř azurných na peřejích.

„Mám vody vysušit?“ Mrak ohnivý se ptal.
„Ne!“ – Boha pod zrakem mrak tíh v své pouti dál.

III.

V hor věnci záliv leží,
se zhlíží v proudu vod! –
hřmí buvol bez otěží,
zní vzduchem chorovod!
Tu jesle, stanu krovy,
kmen tento honí, loví,
jsa volně živ v den nový,
blesk – šípů jeho hrot.

Vzduch čistý je tu všade
kočovným rodům těm,
tu hoši, dívky mladé,
vojíni v tanci sem!
Kol ohně na té pláni,
jejž vítr zdouvá, sklání,
jak duchů vír se shání
snícímu nad čelem.

Tu černoňadré děvy
smích tají rys vnad všech,
když matně se jim zjeví
v kovových zrcadlech;
dav jiných plesně výská,
co černý prst jich stiská
vemeno, odkud tryská
zdroj mléka v opálech.

Tu muži, nahé ženy
se v moři koupají;
neznámé tyto kmeny
zkad jdou? kam stoupají?
Tu cimbál hlasně křičí,
dav hřebců v zvuk ten řičí,
v to moře, jak se týčí,
hřmí občas potají.

Mrak který kráčel tu v prostoru na mžik stál.
„Mám zde se zastavit?“ Kdož ví, kdo děl mu: „Dál!“

IV.

Aj, Egypt! Rozkládá se celý klasy plavý,
ta pole peřestá, koberec barev žhavý,
          pláň za plání se vlní zas,
na severu vln chlad a v jihu písek žhoucí
o Egypt dál se rvou, co on se noří skvoucí
          v dvojího moře stříbrojas.

Tři hory stavěné od lidí mizí v mraku,
tři štíhlé jehlance, však ukrývají zraku
          se v popel, jenž vše obláčí;
z jich ostrých vrcholů až v zlatý písek vedou
jich stupně obrovské s bazaltu barvou šedou,
          krok z nich šest loket nestačí.

Sfinx, granit růžový, zelený mramor, bůžek
je střeží, aniž by vstal vítr z písku lůžek,
          jich očí víčka zavřel nach,
dav lodí širokých co vjíždí do přístavu,
kde město obrovské u vody sedíc splavu
          kamenné nohy koupá ve vlnách.

Tu Samum vražedný řval z daleka a hýkal,
po bílém křemeni šupiny těla smýkal
          obrovský krokodýl,
co šedý (...)

(......)