Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA X

Podle úsudku kolegů byl George Jerrington, věhlasný senior slavné advokátní firmy, člověk prostý všech lidských slabin. Ukázalo se však, že má přece jen docela normální slabinu, dokonce dvě. V pravostranné z nich mu jednoho dne začalo docela normálně střečkovat slepé střevo. Z tohoto důvodu se George Jerrington odebral - bylo to náhodou týden před smrtí Eliáše Decadona - do sanatoria, kdež ho zbytečného a vzpurného kousku vnitřnosti zbavil nejvznešenější a nejdražší londýnský chirurg.

V den, o němž zde je řeč, pokročila páně Jerringtonova rekonvalescence tak dalece, že se rozhodl začít s vyřizováním osobní korespondence. Dal zatelefonovat vedoucímu své kanceláře, aby mu nejnaléhavější z nahromaděných dopisů poslali do sanatoria.

"Bude nejlépe, zavezete-li mu poštu osobně" řekl Jerringtonův společník přednostovi kanceláře. "Kdo to byl u vás asi tak před půl hodinou?"

"Synovec zesnulého pana Decadona - pan Edwin Tanner."

"Dítě štěstěny," řekl mladý advokát. "Pokud vím, nezanechal starý Decadon závěť."

"Myslím, že tomu tak je."

"A co ten Tanner chtěl?"

"Přišel za panem Jerringtonem, patrně v souvislosti s tou pozůstalostí. Když jsem mu pověděl, že pan Jerrington je nemocný, řekl, že počká, až se vrátí. Řekl mi ještě, že napsal minulý týden panu Jerringtonovi naléhavý soukromý dopis, a já mu vyložil, že pan Jerrington jeho věc asi vyřídí už dnes. Že za ním povezu do sanatoria několik naléhavých písemností, které se zde za jeho nemoci nahromadily."

Sanatorium bylo v londýnské čtvrti Putney. Úředník - jehož jméno bylo Smethwick Gould - jel autobusem až k úpatí Putneyského vrchu a zbytek cesty hodlal jít pěšky. Bylo už skoro šest hodin večer, ale šero, jež zavládlo, způsobily těžké mraky postupující od jihozápadu - a ve vzduchu bylo cítit blížící se déšť. Většina aut, která ho míjela, měla již rozsvícené reflektory.

Smethwick Gould byl už málem u cíle a právě se chystal zabočit doleva k domům vroubícím náměstí, když ho dohnalo auto. Zastavilo vedle něho a z vozu vyskočil nějaký muž.

"Vy jste od Jerringtonů?" zeptal se neznámý.

Smethwick Gould později vypověděl, že muž mluvil s přízvukem poněkud cizím. Na sobě měl dlouhý, žlutý nepromokavý plášť, jehož límec zakrýval obličej až nad špičku nosu.

"Ano, jsem od Jerringtonů," řekl úředník.

"V tom případě si vezmu vaši tašku."

A teď Smethwick Gould spatřil, že muž má v ruce automatickou pistoli. Pan Gould později barvitě vylíčil zoufalý boj, jejž s neznámým lupičem podstoupil, pravděpodobnost se však kloní k střízlivějšímu faktu, že vydal aktovku bez protestů. Muž v gumáku skočil do auta, jež se rychle rozjelo a zmizelo. S velkou duchapřítomností si pan Gould uvědomil, že se zapomněl podívat na číslo vozu. Uvědomil si to přesně v tom okamžiku, kdy mu auto zmizelo z dohledu, ale evidenční číslo by asi beztak nebylo nikomu pomohlo, neboť nedlouho poté byl v londýnském předměstí Barnes nalezen opuštěný vůz (...)

(......)