Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIII

Nelitovala, že opouští pošmourný pokojík, jenž jí byl domovem. Dům byl opravdu trochu z ruky, a když se večer vracívala domů, často se stávalo, že nepotkala živou duši.

"Je mi líto, že o vás přicházím, slečno," řekla bytná.

A přece se do jejího politování mísila i trocha uspokojení, jež vyvažovala ztrátu - pokud lze vůbec mluvit o ztrátě, odchází-li svobodná podnájemnice, na níž se nedalo dohromady nic trhnout, protože doma skoro nikdy neobědvala a málokdy doma večeřela.

"Abych vám řekla pravdu, slečno," rozpovídala se bytná, "pronajala jsem pokoj ve vašem patře, a mohla jsem pronajat i vaši světnici. Přijdou snad už dnes večer. Chtěla jsem vás dokonce poprosit, jestli byste nebyla tak hodná a nepřestěhovala se o patro výš. Jsou to dva velmi příjemní mladí cizí gentlemani, co zde studují na universitě."

Kupodivu - právě v té době hledala podnájmy v Londýně spousta mladých zahraničních gentlemanů, studujících na universitě.

Leslie byla ráda, že její odchod alespoň nezpůsobí újmu bytné, hodné byť i značně upovídané ženě.

Leslie měla před sebou celé volné dopoledne, i rozhodla se, že obstará pár nákupů, poobědvá ve městě a pak zajede do skladiště, kde byl uložený matčin nábytek od onoho hrozného dne před třemi lety, kdy se osiřelá Leslie najednou ocitla sama, samotinká na tom širém světě.

Příbuzný - velmi vzdálený a podivínský, jenž se v dobách katastrof zpravidla na chvíli objevoval - ji tenkrát přemluvil, aby dala nábytek uskladnit u nějakého jeho protekčního dítěte, ačkoliv skladiště bylo na druhém konci Londýna a nadto ještě nesnadno přístupné. Při pomyšlení na cestu do čtvrti Rotherhithe se Leslie ušklíbla. Rozhodla se však, že si raději napřed odbude nepříjemný bod dopoledního programu a že nechá nákupy a případný oběd na pozdější dobu. Za daných okolností pak že si dopřeje taxík.

Vůz vybředl na Londýnském mostě z husté dopravy vnitřního města, a když sjížděl svážnou Tooley Street, vyšla mu vstříc šeď a jednotvárnost Rotherhithu. Leslie si nebyla zcela jistá, kde že se úschovna nábytku nalézá, a požádala proto řidiče, aby zastavil u nejbližšího strážníka.

"Zaymenovo skladiště, slečno?" Policista složitě popsal složitou cestu, kde se zřejmě všechno zatáčelo doleva a nic doprava.

"Vy si jedete vyzvednou nábytek, slečno? To jste přijela za pět minut dvanáct. Už týden inzerují, že se podnik likviduje. Starý Zaymen umřel, jsou tomu dva roky. A mladý Zaymen..." Policista zvedl oči k nebi a pokrčil rameny.

Leslie z toho usoudila, že se mladý Zaymen netěší příliš dobré pověsti, a začala se bát o svůj nábytek.

"Jedni říkají, že firma zkrachovala," pokračoval strážník, "druzí povídají, že mladý Zaymen podnik prodává, ale ať to je tak nebo onak, něco tady nehraje."

Leslie poděkovala za informace a unikla další kapitole strážníkovy životní filosofie tím, že vybídla taxíkáře, aby pokračoval v cestě. Po delším hledání a dalším vyptávám přijeli ke skladišti, (...)

(......)