Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XVII

Scotland Yard má zvláštní oddělení, o němž se nikdy nepíše. Jeho úkoly bývají trapné. Ba už jeho samotná existence by mohla být považována za urážku nejlepšího policejního sboru světa.

Vedoucí tohoto oddělení byl povolán do kanceláře vrchního komisaře.

"Zařiďte přísné střežení inspektora Tetleye," zněl šéfův rozkaz. "Musí být pod dohledem čtyřiadvacet hodin denně. Dejte tajně prohledat jeho kancelář, a Tetley může být kdykoliv zatčen bez písemného zatykače, na rozkaz šéfinspektora Westona nebo na rozkaz můj či kapitána Allermana," dodal Wembury.

Vedoucí zmíněného oddělení slyšel už příliš mnoho překvapujících věcí, než aby mohl být překvapen nyní.

"Dohlédnu na to osobně," řekl.

Dvacet speciálně vybraných detektivů přišlo do kanceláře Terryho Westona a dívalo se na fotografii Ananasového Pouliskiho. Dívali se na ni dlouze a upřeně, jako by ji přefotografovávali každý do svého mozku, a pak odešli.

Těsně před půlnocí přišel do jednoho z nejpřepychovějších nočních klubů uhlazený pán, provázený krásnou mladou ženou, a požádal o stůl. Pán měl buclatou tvář, byl obrýlený a mluvil měkkým jižanským nářečím. O pět minut později vešel do klubu muž, jenž nebyl ani ve fraku, ani v smokingu a jenž - nedbaje klubových stanov - přistoupil k tlouštíkově stolu a vytáhnuv si židli usedl přímo proti tělnatému elegánu.

"Pojďte ven, chci s vámi mluvit," řekl klidným tónem. "Sáhnete-li si do kapsy, zastřelím vás - tak mi bylo nařízeno."

"Kdo jste?" otázal se tlouštík po vteřince.

"Jsem úředník ze Scotland Yardu."

"Oukej, půjdu s vámi."

Buclatý pán vstal, prohodil ke své společnici několik uklidňujících slov a vyšel z místnosti. V šatně požádal o svůj svrchník.

"Je krásný teplý večer a nebudete ho potřebovat," řekl detektiv.

Teprve teď si Ananasový Pouliski všiml, že v šatně postává půl tuctu mužů-hromotluků, z nichž žádný se netváří přívětivě.

Z Yardu zatelefonovali Jiggsovi, jenž vyslechl zprávu o zadržení živého Pouliskiho bez nadšení.

"'se rozumí, že přijdu k jeho výslechu," zavrčel jedovatě. "Budu obsluhovat rozprašovač voňavky!"

Když Pouliski, eskortovaný do Terryho kanceláře, spatřil Jiggse, zarazil se na okamžik ve dveřích, zamračeně se na něho podíval a pak s očividným sebepřemáháním vstoupil do místnosti.

"Dovolte, abych vám nabídl židli," řekl Jiggs zdvořile. "Jak se máte, Ananasi? Moc dlouho jsem vás neviděl."

Pouliski neodpověděl. Podíval se na židli, ozkusil ji a pak si sedl.

"Mé jméno je George Adlon Green," řekl. "Potvrdí vám to můj cestovní pas. Stala se nějaká mýlka."

"'se ví," řekl Jiggs. "George Adlon Green, lord z Tarrytownu a Cicera, hrabě z Michiganu a král všech pobudů."

Pouliskimu trochu otrnulo. Drze civěl na amerického policistu, pak se ohlédl a podíval na vrchního komisaře:

"Kdo je ten člověk?" zeptal se ho.

"Tři staré jizvy po bodných ranách pod pravým ramenem," řekl Jiggs. "Těch jste se asi (...)

(......)