Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XIX

Poslední dobou Leslie nespávala dobře, ale dnes, první noc v novém bytě, si nemohla stěžovat: spala tvrdě, žádné sny ji neděsily, a - spala dlouho. Když se probudila, svítilo slunce skulinami kolem stažených záclon. Hodiny na nočním stolku ukazovaly tři čtvrtě na dvanáct. Myslela, že se předcházejí, náramkové hodinky však říkaly totéž - a teď si Leslie vzpomněla na schůzku s Albuquerquem Smithem, ale vzpomněla si zároveň na Tannerovo varování.

Už byla ustrojená a popíjela první šálek čaje, a pořád se ještě rozmýšlela, má-li na schůzku jít nebo nejít. V jednu hodinu se Albuquerque Smith podíval na své ploché, brilianty posázené hodinky.

"Ta slečinka už asi nepřijde," řekl své ženě, a Cora potřásla unuděně hlavou.

"To by člověk od takové holky nečekal... vsadila bych se, že to nemá v almaře tři věci, které by se k sobě hodily -"

"Rád bych věděl, jestli za ní včera večer byl Eddie Tanner."

Užasle se na něho podívala.

"Copak to nevíš?" zeptala se, a otázka ho z nějaké příčiny popudila.

"Nejsem vševědoucí," zavrčel.

Ale Cora byla příliš hloupá, než aby se dala umlčet.

"Myslela jsem, že víš o všem, co Eddie dělá." Usmál se na ni dlouhým, pomalým a zlomyslným úsměvem.

"Uložil jsem jednomu hochovi, aby ho stopoval, ale hoch se neozval. Stačí tato iníormace, aby tvá majestátní mysl byla upokojena?"

Mluvil-li Kerky o její ‚majestátní mysli', bylo to znamení, že se na ni zlobí a že je na čase přestat s vyptáváním.

I když Leslie Rangerová nepřišla, Kerky Smith bez hosta nezůstal. Čísi stín padl na stůl, a Kerky - s vidličkou napůl cesty mezi talířem a ústy, zvedl hlavu.

"Koukejme, Jiggs!" řekl.

"Pozval jste mě včera na oběd, Kerky, ale já jaksi pozapomněl. Dobrý den, paní Kerkyová! Skupovali jsme Londýn dnes dopoledne?"

Kerky zarazil její stížnosti do podřadné kvality londýnských obchodů.

"Poslyš, Coro, rád bych si s kapitánem Allermanem popovídal. Nechtěla by ses naobědvat nahoře v pokoji?"

Jiggs byl překvapen, když se poslušně zvedla a odešla, bez protestu a aniž se zamračila. Byla - po pravdě řečeno - dokonce ráda, že se na chvíli zbaví manžela, jenž byl dnes v náladě méně shovívavé.

"Kdekdo se činí," řekl Jiggs. "Za chvíli nebude v Londýně dost koronerů, aby stačili té epidemii stoprocentního amerikanismu."

Kerky se zazubil.

"Přestaňte shazovat naši rodnou zem, Jiggsi. Myslím, že to vůbec nejsou Američani, ale nějaká cizí verbež. Já vždycky říkám: proč se neseberou a nejdou tam, odkud přišli?"

"To je přesně to, co vždycky říká kde kdo," řekl Jiggs, "obzvlášť když tazatel není dost inteligentní, aby se zeptal na něco, co může zodpovědět někdo inteligentnější. Kdy vy jedete domů, Kerky?"

"Kdo? Já?" Kerky Smith byl překvapený a zároveň uražený. "Proč já bych jezdil domů? Mám v úmyslu podívat se do Paříže."

"Víte, co se zde stane člověku, kterého klovnou pro vraždu prvního stupně, Kerky? Ani nejlepší advokáti (...)

(......)