Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA XX

Přinesla dopis osobně a bylo zřejmé, že ji psaní pobavilo a vůbec nepolekalo. Když Terrymu z čekárny telefonovali, že si s ním přeje mluvit, rozzářil se.

"Doprovoďte ji nahoru," řekl. "Je to slečna Rangerová," vysvětlil Jiggsovi a Jiggs něco zabručel.

Terry povstal, když Leslie vešla do kanceláře s úsměvem pro oba.

"Koukněte se na to," řekla. "Není to legrace?" Terry vzal dopis, spatřil zelený tisk, uhodl obsah ještě dříve, než přečetl jediné slovo, a zbledl. Mlčky podal psaní Jiggsovi.

"Máte vůbec pět set liber, slečno Rangerová?" mračil se Allerman. A pak nadzvedl huňaté obočí: "Ovšem, ovšem! Zdědila jste tisíc liber. A oni se s vámi chtějí podělit rovným dílem."

"To je přece absurdní," řekla Leslie. "Poslali mi to jako žert."

Oba muži se podívali jeden na druhého.

"Myslíte si, Jiggsi, že to je žert?"

Jiggs Allerman se drbal na bradě a rozpačitě se ušklíbal.

"Ne, nemyslím, že to je stoprocentní žert. Co uděláte, Terry?*'

"Ještě nevím. Půjdu za vrchním komisařem. Máme zde rezervní místnosti a mohli bychom jí tam dát postel. Promluvím s vrchní vězeňskou dozorkyní."

Když Terry vyběhl z místnosti, jako když ho vystřelí:

"Je to opravdu tak vážné?"

Leslie nebyla člověk bázlivý - a přece ji zamrazilo.

"Tedy, slečno Rangerová," okolkoval Jiggs, "není to tak vážné, a přece by to mohlo být vážné. Ale vím o člověku v Londýně, který to vůbec nebude považovat za žert."

Vyčkal, až se Terry vrátí, pak se omluvil, popadl klobouk a zmizel. Na dvoře sedl do služebního vozu a dal se odvézt na Berkeleyovo náměstí.

Pan Tanner je doma - řekl úpravný dveřník, muž nevysoké postavy - a jistě ho za okamžik přijme. Přitom si dveřník Jiggse prohlédl zkoumavým pohledem od prořídlé kštice až po solidní boty.

"Odpusťte, že jsem vás nechal čekat, Jiggsi," řekl Eddie Tanner, zavíraje dveře za svým hostem. "Posaďte se. Zapálíte si? Mám dobré doutníky."

Jiggs pozvání přijal.

"Děje se něco?"

"Vůbec nic," řekl Eddie. "Budu asi muset zajet na týden do Berlína. Člověk nemůže na dálku přimět pány advokáty, aby sebou trochu hodili."

"V Londýně je teď hezky rušno," řekl Jiggs.

Eddie Tanner přikývl hlavou.

"Slyšel jsem, že si včera někdo po vás střelil. Jeden z mých přátel byl právě na Haymarketu."

"Jeden z vašich přátel mě sledoval od Scotland Yardu, a byl tudíž na Haymarketu," řekl Jiggs přívětivě.

"Tak či onak - nedostali vás," usmál se Eddie, "za což jsme všichni velmi vděční osudu."

"Někoho nedostanou, někoho dostanou - a těch není málo. Poslyšte, Eddie, já nevěděl, že ti lidé nevynechávají ani ženy."

Eddie zvedl hlavu.

"Jak to myslíte?" zeptal se.

"Myslím například to děvče, co zde bývalo - jak se jenom jmenuje? - jo, míním slečnu Rangerovou. Vybafli na ni dnes ráno se zeleným psaním. Taxa je pět set liber - pětadvacet set dolarů podle starého kursu, když libra byla ještě libra."

"Slečna Rangerová?" (...)

(......)