Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA V

Terry měl onoho večera domluveno s Jiggsem, že se půjdou podívat na muzikál, a právě se chystal odejít z bytu, když volal Scotland Yard. Příznivá náhoda tomu chtěla, že v té chvíli pro něho přijel Jiggs, Terry přisedl do jeho taxíku a oba muži uháněli na Berkeleyovo náměstí.

Před domem už byl shluk lidí, zpráva o násilné smrti Eliáše Decadona se tedy už nějak roznesla. Terry proklestil zástupem cestu sobě i Jiggsovi a oba byli okamžité vpuštěni.

Detektivové, kteří střežili dům, byli nyní už v hale a jejich hlášení bylo stručné: nikdo v rozmezí půl hodiny před střelbou ani po ní do domu nevešel, ani dům neopustil.

Terry vstoupil do knihovny a podíval se na mrtvého. Stařec byl zastřelen z bezprostřední blízkosti velkorážním revolverem. Zbraň ležela na zemi vedle psacího stolu a nikdo se jí dosud nedotkl.

Poslal pro kleštičky na cukr, a vyznačiv polohu revolveru na podlaze křídou, odnesl zbraň na malý stolek a rozžal silnou čtecí lampu. Byl to těžký, značně staromódní revolver značky Colt. Pokud viděl, byly v bubínku ještě čtyři ostré náboje. A co důležitějšího: na lesklé ploše mezi rukojetí a bubínkem byly zřetelné otisky prstů.

A nebyly jediné: sada otisků byla i na čistém archu papíru, jenž ležel na psacím stole. Byly viditelné pouhým okem a nebylo ani třeba pomoci daktyloskopického prášku. Třetí sada otisků byla na leštěné hraně mahagonové desky psacího stolu, jako by se tam někdo byl opíral.

Terry zašel do kanceláře Leslie Rangerové, aby ji vyslechl. Leslie byla bledá jako smrt, ale naprosto klidná a pověděla mu všechno, co věděla.

"Vyrozuměl někdo Tannera?"

Přikývla.

"Ano, přišel dolů a viděl... chudáka pana Decadona, a pak zase jel nahoru do svého bytu. Řekl, aby se nikdo ničeho nedotýkal, ale v tu chvíli ovšem byli detektivové už v domě. Pan Tanner nevěděl, že hlídkují na ulici."

Terry Weston poslal pro Tannera jednoho ze sloužících. Edd Tanner přišel. S velmi vážnou tváří, ale bez váhání vešel do knihovny.

"Je to hrozné ... děsné," řekl. "Ani tomu nemohu uvěřit."

"Viděl jste už někdy tento revolver?" zeptal se Terry a ukázal na zbraň pod lampou.

Užasl, když tázaný přisvědčil.

"Ano," řekl totiž Tanner klidně. "Je to můj revolver. Jsem si tím skoro naprosto jistý. Když jsem sem přišel poprvé, nedotkl jsem se ho, ale mohl bych odpřisáhnout, že je můj. Asi před měsícem mi někdo na nádraží ukradl kufr, ve kterém jsem mimo jiné měl i tento revolver. Oznámil jsem krádež policii a uvedl jsem i číslo pohřešované zbraně."

Terry si na případ vzpomněl, protože evidenci ukradených střelných zbraní mělo na starosti jeho oddělení, a jasně se upamatoval na okolnosti tohoto hlášení.

"Od té doby jste revolver už neviděl?"'

"Ne, neviděl."

"Pane Tannere," řekl Terry klidně, "na tomto revolveru a na desce psacího stolu jsou nějaké otisky prstů. Za chvíli sem přijdou lidé z daktyloskopického oddělení. Jste ochoten poskytnout policii otisky (...)

(......)