Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA IV

Leslie zpravidla odcházívala kolem páté. Ale Eliáš Decadon byl celé odpoledne velmi nervózní a skleslý, Leslie ho litovala, a když ji požádal, aby se zdržela, ochotně svolila. Měla ostatně právě dnes dost práce.

Odskočila si jen na svačinu, a když se vracela, potkala Edwina Tannera.

"Co se děje, slečno Rangerová, že pracujete přes čas? Starý pán má pilno?"

Leslie Rangerová přisvědčila několika obecnými slovy a šla dál. Tanner zřejmě o ničem neví, usoudila. Eliáš Decadon tedy zachoval mlčení, jež uložil jiným.

Kolem sedmé hodiny zaslechla z knihovny Tannerův hlas a uvažovala, zda snad Eliáš Decadon přece jen nezasvětil Tannera do tíživého tajemství. Strýc a synovec spolu hovořili delší dobu. Potom zaslechla skřípání zdviže, stoupající k Tannerovu bytu. Za chvíli zacinkal zvonek a Leslie vešla do knihovny.

Stařec něco psal - rychle a na velký arch papíru, jak bylo jeho zvykem. Rukopis měl úhledný a na muže jeho věku velmi čitelný. Když Leslie vstoupila, Decadon přikryl popsanou polovinu archu.

"Sežeňte Danese," řekl - Danes bylo jméno dveřníka -, "zazvoňte na něho, děvče," dodal netrpělivě, "zazvoňte na něho!"

Stiskla zvonek a Danes vstoupil.

"Tady se podepište a napište k tomu své povolám a adresu, Danesi!"

Ukázal na dolní polovinu archu a Danes se podepsal.

"Víte, co podepisujete, vy pitomče? Ověřujete můj podpis, ale můj podpis jste neviděl," hromoval popudlivý stařec. "Dávejte pozor, slečno - slečno tentonoc...'''

Od samého začátku oslovoval Leslie Rangerovou tímto podivným titulem, neboť měl pro jména špatnou paměť.

Eliáš Decadon vzal do ruky pero, podepsal se s obvyklou kudrlinkou a Danes vedle toho poslušně napsal své jméno, povolání a adresu. "Můžete jít, Danesi."

Dveřník se chystal odejít, když Leslie řekla tiše: "Je-li to závěť, je třeba, aby se oba svědci podepsali jeden v přítomnosti druhého." Nerudně se na ni zadíval. "Jak víte, že to je závěť?" chtěl vědět. Po celou dobu zakrýval text listiny svou velkou rukou.

"Nevím to, jen to tuším," usmála se Leslie. "Nevím o žádné jiné listině -"

"To stačí - nemluvte o tom," bručel, "a tady to podepište!"

Díval se na ni, když připojovala svůj podpis. "Rangerová - ano, tak jest," řekl polohlasem. "Jakživ si na to nemohu vzpomenout. Děkuju vám."

Osušil podpisy pijákem, mávnutím ruky propustil dveřníka a strčil listinu do zásuvky psacího stolu. Za chvíli zvedl hlavu a zamračeně (...)

(......)