Edgar Wallace

KDYŽ GANGSTEŘI OVLÁDLI LONDÝN
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KAPITOLA VIII

Leslie nepochybovala, že jede na Scotland Yard, dokud vůz prudce nepřidal rychlosti a dokud jeden z "detektivů", sedících vedle ní, nezačal stahovat rolety.

"Nedělejte to!" řekla.

"Jen pěkně seďte, slečinko, a nemluvte," řekl muž, "a když budete pěkně sedět a nebudete mluvit, nic se vám nestane - rozumíte?"

Málem omdlela, když si uvědomila, že se stala obětí uskoku.

"Kam mě vezete?" zeptala se, ale nedostala odpověď. Oba muži byli jako hluchoněmí.

Jeli snad tři čtvrtě hodiny, když vůz vzal smykem ostrou zatáčku, zajel na hrbolatou cestu, zahnul doleva a pak se zastavil. Jeden z mužů vytáhl z kapsy šálu a zavázal jí oči. Leslie se bez protestů podrobila. Muži jí pomohli z vozu a vedli ji po dlážděné stezce do nějakého domu.

Musel to být malý dům, protože chodba nebyla dost široká pro tři. Šli husím pochodem a jeden z mužů ji držel zezadu za loket a tak ji vedl. Otočil ji doleva a Leslie měla dojem, že se ocitla v pokoji, kde je několik mužů. Cítila štiplavý pach doutníkového kouře.

"Řekněte jí, ať si sedne," řekl kdosi šeptem, a když poslechla, muž pokračoval: "Tak, slečinko, a teď nám povíte, co se stalo v domě starého Decadona. Když nám povíte pravdu a odpovíte na všechny naše otázky, nic se vám nestane."

Muž, jenž jí toto řekl, mluvil šeptem a jakousi chraplavou fistulí. Bylo zřejmé, že nechce, aby ho Leslie někdy poznala podle normálního hlasu.

Leslie byla hrozně vystrašená a velmi se bála - řekla si však, že by nemělo smysl odpírat výpověď nebo něco zatajovat. Vylíčila jim tedy všechno s naprostou otevřeností a bez váhání odpovídala na jejich otázky.

Bylo zřejmé, že jim nejvíce záleží na informacích o Edwinu Tannerovi. Pořád se k němu vraceli. Kde byl? Byly to skutečně jeho otisky prstů? Je si tím jista? Když pověděla o revolveru na zemi, kdosi se hlasité zasmál, a muž, jenž ji zpovídal, zlostně a výstražně zavrčel, načež zavládlo ticho.

Výslech trval dvě hodiny. Ke konci jí přinesli horkou kávu, kterou ráda a vděčně vypila. Potom řekl muž s fistulovým hlasem:

"Dobrá, děcko. Můžete všecko povědět policii - není žádného důvodu, proč byste jim to neměla vyklopit. Ale nic si k tomu nepřidávejte - a ne abyste se někdy při nějaké identifikaci snažila poznat mě podle hlasu."

Odvedli ji zpět k autu, usadili ji pohodlně na zadní sedadlo - a víc si nepamatovala, až na to, že za nimi pořád jel nějaký vůz. Pevně usnula ještě za jízdy a nevěděla o ničem do chvíle, kde ji probudil strážník-cyklista.

Terry počítal s tím, že raníky budou události minulého dne považovat za senzace, nebyl však připraven na pozdvižení, které ty dvě vraždy v novinách vyvolaly. "Je toto snad začátek nového údobí bezzákonnosti?" tázal se ponuře deník Megaphone.

Londýnský tisk zřejmě okamžitě rozpoznal význam obou zločinů, které pobouřily město. "Začátek gangsterství" konstatoval palcový titul jednoho listu. Na žurnalismus, jenž žije z tištěného slova, mocně zapůsobilo (...)

(......)