Edgar Wallace

MÍSTO SMRTI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 19

Tony Perelli čekal. Něco se určitě stalo. Byl citlivý na atmosféru. Kelly na něj něco hrál. Měl něco za lubem... Ale co?

Věděl o pěkném překvapení, ale Kelly se ještě nemohl doslechnout o Jimmym a Conovi. Jenže ať si lámal hlavu jak chtěl, nemohl přijít na jiné vysvětlení.

"Neslyšel jste nic?" utrousil Kelly bezstarostně, když si z kapsy u vesty vyndal dlouhý černý doutník. Kriticky si ho prohlédl, ukousl špičku a zapálil si s nedbalostí, která číhajícímu Siciliánovi hodně prozradila.

Tony se usmál.

"Ne, na západní frontě je klid," řekl.

"Fajn!" Kellyho čelisti byly jako klepeta. Když řekl "fajn", nemyslel tím "fajn".

Přišel s novinou. Tony to věděl. Co to jenom bude? Kelly si s ním hrál jako kočka s myší, a Tony měl tu hru rád jenom tehdy, když nebyl myš.

"Proto jste přišel? Zeptat se mě na nejnovější zprávy? Za tři centy si můžete koupit Tribune. Věřte mi, pane, nikdy by mě nenapadlo, že se mě budete ptát, co je nového v Chicagu!"

Kelly chodil sem tam po místnosti, ruce v kapsách. S požitkem pomalu kouřil. Prohlížel si překrásné fresky, strop s geometrickými vzory, obohacený kopiemi Rafaela, Tintoretta a mistrů italské školy. Zjistil, že jsou poučné. Potom se pomalu otočil k majiteli té nádhery.

"Perelli, kolik peněz taháte ze všech těch svých podniků?"zeptal se. "Pěknou hromadu, co?"

Perelli pokrčil rameny.

"Řeknu vám to, protože jste přítel," odpověděl s určitou dávkou sarkasmu, "a přátelé by mezi sebou neměli mít žádné tajnosti, nemám pravdu? Za rok z toho vytěžím půl druhého nebo dva milióny dolarů. Ale mám obrovské výdaje. Loni jsem vydal přes milión dolarů jen na policii. Je to strašné, že se policie takhle nechá podplácet. Kolik jich mám na výplatní listině! Není to demoralizující?!"

Kelly se kysele usmál.

"Kolik beru já?" zeptal se a Tony se zasmál.

Byl si natolik jistý sám sebou, že řekl nahlas, co si o tom vždycky myslel. Nevážil si policajta, který odmítl úplatek, a pohrdal těmi, co brali.

"Vy, jestli dovolíte, jste blázen! Život je krátký, žijme ho tedy vesele. Ale nedá se žít vesele, když je člověk chudý. Už pět let jsem neviděl desetidolarovou bankovku. Tak se má žít! Ani nevím, že existují takové drobné jako deset dolarů!"

Rozšafně mával rukama. Říkal to, co si myslel. Na chvíli na něj samotného zapůsobil jeho panovnický majestát, nechal se unášet vlastními činy.

Kelly přikývl.

"Vaše holky v Ciceru až moc dobře znají desetidolarové bankovny," nadhodil významně a Tonyho to zamrzelo.

Vždycky, když se mluvilo o jeho příjmech v Ciceru, reagoval velmi citlivě a nikdy nezapomněl rozzlobeně protestovat a popírat když bylo třeba. Ani mezi lidmi, se kterými byl v každodenním obchodním styku, se nemluvilo o jeho ziscích v Ciceru. On o těch podnicích mluvil jako o jakýchkoli jiných, dával velký pozor na finanční operace v těch domech neřesti a celkově se pyšnil jejich prosperitou. Ale jakmile se nějaký reformátor (...)

(......)