Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ÚTOK Z HLUBIN

Až do té neobyčejné záležitosti u Sidmouthu neměla věda o onom živočichu, Haploteuthisi ferox, jiné informace, než že jako druh vůbec existuje, a to na základě napůl stráveného chapadla vyloveného poblíž Azor a zetlelého těla oklovaného ptáky a ožraného rybami, které nalezl začátkem roku 1896 pan Jennings u mysu Lanďs End.

Snad v žádné oblasti zoologie netápeme tolik v temnotách, jako je tomu v znalostech hlubinných hlavonožců. Pouhá náhoda například přivedla monackého prince k objevu téměř tuctu nových forem v létě roku 1895, k objevu, jenž obsahoval také zmíněné chapadlo. U Terceiry tenkrát lovci vorvaňů zabili velrybu, která se v posledním tažení vrhla téměř přímo proti princově jachtě, minula ji a podplula a dokonala nějakých dvacet yardů za jejím kormidlem. V agónii vynesla na hladinu větší množství nějakých rozměrných předmětů, a princ, který nejasně vytušil jejich neobvyklost a důležitost, je naštěstí obratným manévrem zachránil před opětným potopením. Dal uvést do pohybu šroub a nechal ty věci otáčet se v jeho víru, dokud nebyl spuštěn člun. Byli to jak neporušení hlavonožci, tak i části hlavonožců, některé obrovitých rozměrů, většina z nich vědě neznámá.

Mohlo by se snad zdát, že tito rozměrní a čilí tvorové žijící ve středních hlubinách moří pro nás musí zůstat navěky nedostupní, jelikož ve vodě jsou příliš obratní, než aby se dali chytit do sítě, takže jejich exempláře lze získat jen podobnými neplánovatelnými náhodami. Například pokud jde o Haploteuthise ferox, stále ještě nevíme pranic o tom, kde vlastně žije, tak jako nevíme ničehož nic o trdlištích sleďů nebo o tahu lososů v moři. A zoologové také marně hledají vysvětlení, proč se tak náhle objevil u našeho pobřeží. Snad to byla migrace pod tlakem hladu, která ho vyhnala z hlubin až sem k nám. Bude však asi lépe vyhnout se spekulacím, neboť tak jako tak nezbytně nepovedou k žádnému konci, a pokračovat raději v příběhu.

Prvním člověkem, jehož oči spočinuly na živém Haploteuthisi ferox – to jest prvním člověkem, který toto setkání přežil, neboť teď už snad nemůže být pochyb o tom, že vlna osudných nehod při koupání a na loďkách, která zasáhla začátkem května pobřeží od Cornwallu až po Devon, s tím byla v úzké spojitosti –, byl jakýsi pan Fison, bývalý obchodník čajem, přechodně pobývající v jednom sidmouthském penziónu. Bylo to odpoledne, šel se právě projít po útesech mezi Sidmouthem a Ladramskou zátokou. Útesy jsou v těchto místech značně vysoké, ale na jednom místě vede dolů po jejich narudlém úbočí jakési schodiště, nebo spíš žebřík. Byl právě poblíž těch schůdků, když jeho pozornost upoutalo něco, o čem si nejprve myslel, že je to hejno ptáků rvoucích se o kořist, jež se v slunci bíle a narůžověle blyštěla. Byl zrovna odliv, ta věc nejenže byla hluboko pod ním, ale byla i dost daleko, za širokým skalnatým bradlem, které bylo až na roztroušené, stříbrně se třpytící přílivové kalužiny celé pokryto tmavými řasami. Navíc byl i oslněn jasem (...)

(......)