Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

POZORUHODNÝ PŘÍPAD DAVIDSONOVÝCH OČÍ

Přechodná duševní abnormalita Sidneyho Davidsona je sice i sama o sobe mimořádná, její pozoruhodnost ovšem ještě vzrůstá, můžeme-li věřit vysvětlení, které pro ni podává Wade. Nutí nás zasnít se o nejpodivuhodnějších formách budoucích cest interkomunikace, o možnosti odskočit si na pár minut na opačnou stranu zeměkoule anebo o tom, jak i naše nejlépe utajované operace mohou být sledovány zcela netušeným pozorovatelem. Jelikož jsem se čirou náhodou stal bezprostředním svědkem Davidsonova záchvatu, je pochopitelně na mně, abych tuto záležitost svěřil papíru.

Pokud říkám, že jsem byl bezprostředním svědkem záchvatu, znamená to, že jsem se dostavil jako první na scénu. Přihodilo se to na technice v Harlow, zrovna za highgateským podloubím. Davidson byl v tu chvíli zcela sám ve větší z obou laboratoří. Já jsem právě byl v druhé, menší, kde jsou umístěny váhy, a zapisoval jsem si nějaké poznámky. Ta bouřka, co přišla, mě pochopitelné vytrhla z práce. Po jednom zvlášť hlasitém úderu a blesku se mi zdálo, že slyším, jak se vedle v místnosti rozbilo nějaké sklo. Přestal jsem psát, obrátil jsem se a naslouchal. Po několik okamžiků nebylo slyšet nic; čerti se ženili, do plechové střechy bubnovaly kroupy. Pak se ten zvuk ozval znovu, něco se tam tříštilo – tentokrát o tom nemohlo být pochyby. Cosi těžkého bylo sraženo z police. Ihned jsem vyskočil, běžel jsem ke dveřím do velké laboratoře a otevřel jsem je.

K svému překvapení jsem v místnosti uslyšel prapodivný smích a spatřil jsem, jak Davidson nejistě stojí uprostřed místnosti s ohromeným výrazem v očích. Můj první dojem byl, že se opil. Vůbec si mě nevšiml. Napřahoval se po něčem neviditelném, asi tak yard před obličejem. Sahal rukou pomalu, skoro váhavě, a pak hmátl do prázdna. „Co to s ní je?“ povídal. Podržel si ruce až u obličeje, prsty roztažené. „Great Scott,“ řekl. Zběhlo se to asi před třemi nebo čtyřmi lety a Scottem se tehdy zaklínal kdekdo. Pak začal ztěžka zvedat nohy, jako by čekal, že mu je někdo přiklížil k podlaze.

„Davidsone,“ křikl jsem na něho, „co je s vámi?“ Otočil se ke mně a hledal mě očima. Díval se nade mne a za mne a vedle mne, aniž dal najevo, že mě vidí. „Vlny,“ povídal, „a ten náramný škuner. Přísahal bych, že to byl Bellowsův hlas. Haló!“ zařval náhle vší silou.

Napadlo mě, že na mě šije nějakou boudu. Ale pak jsem na zemi pod jeho nohama spatřil rozbité pozůstatky našeho nejlepšího elektrometru.

„Co je s vámi, člověče?“ řekl jsem. „Roztřískal jste elektrometr!“

„No, přece je to Bellows!“ řekl. „Aspoň přátelé mi zůstali, když už mám ruce pryč. Co je s jakým elektrometrem? Kde vlastně jste, Bellowsi?“ Potácel se ke mně. „To pitomé prostředí je jak máslo – člověk tím projede…“ Pak vrazil do lavice a zkroutil se. „Au – ne všude stejně,“ hekl a vrávoravě se zase postavil.

To mě vylekalo. „Davidsone,“ povídal jsem, „co se to, pro všechno na světě, s vámi děje?“

Rozhlížel se všemi směry. „Teď bych opravdu (...)

(......)