Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

ZEMĚ SLEPCŮ

Tři sta mil – a snad ještě dál – od Chimboraza, stovku mil od sněhů na Cotopaxi, v nejdivočejších pustinách ekvádorských And je skryta tajemná horská kotlina, zcela odříznutá od světa ostatních lidí, říše slepců. Před dávnými lety to bývalo světu přístupné údolí, děsivými stržemi a zledovatělým průsmykem se dalo proniknout až na jeho poklidné lučiny; a tak se tam také člověk dostal, jedna dvě rodiny peruánských míšenců prchající před zvůlí a násilím špatného španělského vládce. Pak došlo k onomu nesmírnému výbuchu Mindobamby, kdy v Quitu trvala noc po sedmnáct dní a u Yaguachi vřela voda a mrtvé ryby pokryly hladinu až ke Guayaquilu; po všem tichomorském pobřeží se sesouvaly svahy hor, rychlé tání přivodilo náhlé záplavy a celý bok starého araukánského hřbetu se s hřměním zřítil do údolí a navždy zahradil cestu do země slepců krokům dalších objevitelů. Náhoda tomu však chtěla, že jeden z oněch prvních osadníků dlel právě na druhé straně soutěsek, když se svět tak strašlivé otřásl, a tak musil zapomenout na ženu i na dítě a na všechny přátele i majetek, které tam nahoře míval, a začít nový život ve světě nížin.

Započal ho tedy, ale nedobře, dostal se z trestu do dolů, oslepl a zahynul tam; ale jeho vyprávění se stalo legendou, jež žije podél celých And až podnes.

Byl to příběh o tom, proč se vlastně vydal nazpět z oné horské tvrze, kam připutoval jako dítě, uvázán na hřbetě lamy vedle obrovitého rance zavazadel. To údolí, říkával, mělo vše, po čem lidské srdce touží – čerstvou vodu, pastviny, mírné podnebí, úrodné svahy hnědé prsti porostlé keři s výborným ovocem a nad nimi rozsáhlé a hluboké borové lesy, které zadržovaly všechny laviny. Vysoko nad hlavou je obklopovaly ze tří stran mohutné stěny šedozelených skal korunované ledovými čepicemi; avšak bystřiny z ledovců nestékaly k nim, nýbrž po opačném svahu hor, a jen málokdy se zřítila masa ledu dolů po svahu do údolí. V údolí nikdy nepršelo ani nesněžilo, avšak hojné prameny dávaly bohatou zelenou pastvu a zavlažováním bylo možno takto zúrodnit celé údolí. První usedlíci si vedli vskutku dobře. Stáda prospívala a množila se, a pouze jediná věc kalila jejich štěstí. Bylo to však přetěžké hoře. Navštívila je podivná nemoc, všechny děti, které se v údolí narodily – ba i některé starší děti – osleply. Jen proto také, aby získal nějaký lék nebo kouzlo, jímž by se dal mor slepoty zapudit, vydal se onen poutník bez ohledu na strázeň a nebezpečí znovu roklinami dolů.

Za oněch časů lidé v podobných případech nepomýšleli na baktérie a na infekce, nýbrž na hříchy; on sám věřil, že příčina choroby tkví v liknavosti, pro kterou tito vystěhovaci bez kněze odkládali stavbu kostela, ač ho měli postavit hned, jakmile do údolí vkročili.

Poutník toužil po tom, aby kmen v údolí vystavěl kostelík – pěkný, levný a praktický kostelíček; k tomu chtěl opatřit nějaké ostatky a podobné mocné nástroje víry, požehnané předměty, tajuplné amulety a modlitby. Ve váčku měl roubík neraženého (...)

(......)