Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

5

ŽHAVÝ PAPRSEK

Poté, co jsem měl možnost zahlédnout Marťany vystupovat z válce, který je dopravil z jejich planety až na Zemi, byl jsem jimi do té míry fascinován, že jsem byl neschopen nějaké samostatné činnosti. Zůstal jsem stát, kde jsem byl, po kolena ve vřesu, a civěl jsem na haldy, za kterými byli ukryti. Zvědavost ve mně bojovala se strachem.

Neodvažoval jsem se vrátit ke kráteru, ale strašně jsem přitom toužil do něho alespoň nakouknout. Vydal jsem se proto velkým obloukem na obchůzku, hledal jsem místo, odkud bych měl nejlepší výhled, a nepřestával jsem pozorovat písečný val, který kryl nově příchozí návštěvníky Země. Jednu chvíli se proti červánkům mihla spleť tenkých hádků, jako chapadla chobotnice, ale hned se opět stáhla zpět, a vzápětí nato se začal vzhůru z kráteru vysouvat, díl po dílu, jakýsi tenký stožárek, který na hrotu nesl kruhový disk rotující kývavým pohybem. Co jen se tam může dít?

Většina diváků se shlukla do jedné nebo dvou menších skupinek – jednu tvořil hlouček směrem k Wokingu, druhá se seskupila u cesty k, Chobhamu. Prožívali zřejmě stejný rozpor jako já. Okolo mě jich stálo jen pár. K jedné ze skupin jsem se přiblížil – jak jsem si všiml, byl v ní i jeden můj soused, jehož jsem sice podle jména neznal, ale oslovil jsem ho. Ovšem na souvislou konverzaci nebyla ta pravá chvíle.

„Potvory hnusné!“ říkal jenom. „Pro boha živého, co tohle je za hnusné potvory.“ Opakoval to znovu a znovu.

„Nevšiml jste si v té jámě nějakého člověka?“ zeptal jsem se; neodpověděl mi. Zmlkli jsme a mlčky jsme se bok po boku chvíli dívali ke kráteru, oba jsme se, jak se aspoň domnívám, cítili ve společnosti druhého trochu lépe. Já jsem pak popošel na kopeček, kde jsem měl výhodnější výhled díky rozdílu výšky asi jednoho yardu, a když jsem se po sousedovi ohlédl, byl už pryč, na cestě k Wokingu.

Západ se zatím proměnil v soumrak a nic se nedělo. Zástupy vlevo vzadu, směrem k Wokingu, jako by narůstaly a uslyšel sem odtamtud nějaké tlumené dohadování. Hrstka lidí u chobhamské cesty se rozplynula. V kráteru nebylo ani známky nějakého pohybu.

Ať už to bylo toto anebo cokoli jiného, dodalo to lidem opět odvahy, myslím, že sebedůvěru pomohli obnovit i noví příchozí z Wokingu. V každém případě, jak nadcházel soumrak, začal na pastvisku mezi pískovišti opět pozvolný, ale ustavičný ruch, který jako by sílil tou měrou, jak klid okolo válce zůstával ničím nenarušen. Vztyčené černé postavy po dvou, po třech postupovaly kupředu, zastavovaly se a naslouchaly a pak opět šly dál a rozvíjely se přitom do tenkého nepravidelného srpku, jehož růžky se co nevidět spojí a uzavřou tak kráter kruhem. I já jsem se z místa, kde jsem stál, pustil opět k jámě.

Potom jsem uviděl drožkáře a ostatní vozky, jak už si bez obav chodí do pískoven pro své vozy, uslyšel jsem klapot kopyt a skřípot kol. Spatřil jsem mládence, jak odváží vozík s jablky. A pak, asi třicet metrů od kráteru, jsem spatřit temný shluk lidí kráčejících směrem od (...)

(......)