Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

8

PÁTEČNÍ NOC

Na všech neuvěřitelných a zvláštních událostech onoho pátku mi nejpodivnější připadá způsob, jakým probíhalo skloubení každodenních zvyklostí našeho společenského života s počínajícím řetězem událostí, které nakonec měly všechny ty vžité pořádky rozvrátit do základů. Kdybyste byli v ten páteční večer vzali kružítko a nakreslili kolem wokingských pískoven kružnici o poloměru pěti mil, pochybuji, že byste byli vně tohoto kruhu našli člověka – s výjimkou rodinných příslušníků Stenta a oněch tří čtyř cyklistů či několika Londýňanů, kteří leželi mrtví na vřesovišti –, jehož city anebo každodenní zvyklosti by byly příchozími z Marsu nějak dotčeny. Spousta lidí se samozřejmě o válci už doslechla, popovídali si o něm, pokud neměli na práci nic důležitějšího, ale nebyla to například taková senzace, jakou by bylo naproti tomu vyvolalo třeba ultimátum dané Německu.

O telegramu, který dal zvečera ještě odeslat chudák Henderson a v němž bylo vylíčeno pozvolné uvolňování šroubového závěru válce, v Londýně usoudili, že je to obyčejná kachna, a redakce jeho večerníku, poté co Hendersona telegraficky požádala o potvrzení zprávy a nedostala odpověď – byl tou dobou už zabit –, se rozhodla žádné zvláštní vydání netisknout.

Ale i uvnitř onoho pětimílového okruhu zůstávala naprostá většina obyvatelstva k událostem netečná. Popsal jsem už reakce mužů i žen, s nimiž jsem o tom hovořil. V celém okresu usedali tou dobou lidé klidně k večeři; muži se po práci věnovali zahrádkám, děti se ukládaly ke spánku, odrůstající mládež se toulala po námluvách alejemi, studenti seděli nad knížkou.

Tu a tam se sice ozval v uličkách vesnic vzrušenější hovor, hospodské řeči dostaly nové téma, snad rozvířil zájem někdo s čerstvější zprávou, anebo dokonce očitý svědek, lidé trochu pobíhali sem a tam, zazněl i výkřik; ale většinou pokračoval navyklý běh dne stejně jako bezpočet let předtím – práce, jídlo, spánek, jako by na obloze žádná planeta Mars vůbec neexistovala. Dokonce ani na nádražích ve Wokingu, v Horsellu a v Chobhamu tomu nebylo jinak.

Na hlavním nádraží ve Wokingu vlaky až do pozdních hodin stavěly a zase odjížděly, některé soupravy byly odstavovány na vedlejší koleje, cestující vystupovali, čekali na přípoj, všechno zkrátka probíhalo tím nejobvyklejším způsobem. Nějaký kluk z města, bez ohledu na kolportážní monopol malého Smithe, prodával noviny se zprávami onoho odpoledne. Řinčení vagónů a třesk nárazníků se mísil s jeho výkřiky „Lidé z Marsu!“ Okolo deváté se na nádraží začali objevovat rozrušení lidé s neuvěřitelnými zvěstmi, nevyvolali však o nic víc pozornosti, než by bylo vzbudilo pár opilců. Pasažéři ve vlacích rachotících směrem k Londýnu vyhlíželi z oken vagónů do tmy venku, ale nespatřili nic než ojedinělé mihotavé jiskry vzlétající a hasnoucí v dálce nad Horsellem, (...)

(......)