Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

13

JAK JSEM SE POTKAL S VIKÁŘEM

Když si Marťané odbyli tuto prvou lekci o síle pozemských zbraní, stáhli se opět do svého výchozího postavení v horsellském vřesovišti a na spěšném ústupu – obtíženi navíc transportem vraku svého demolovaného společníka – bezpochyby přehlédli lecjakou takovou náhodnou a postradatelnou oběť, jakou jsem byl i já. Kdyby byli nedbali o svého druha a pokračovali v útoku, nebyli by v tu chvíli ve směru na Londýn narazili na nic víc než na pár baterií dvanáctiliberních kanónů a byli by dosáhli hlavního města zcela jistě ještě dřív, než začaly obranné přípravy; a byla by to ofenzíva tak nenadálá, strašlivá a zničující, jako bylo zemětřesení, jež před stoletím rozvrátilo Lisabon.

Ale oni nijak nespěchali. Válec za válcem přilétal z meziplanetárního prostoru; každých čtyřiadvacet hodin se jim dostávalo dalších posil. Zatím se však vojenské i námořní síly, které už plně pochopily děsivou sílu protivníka, pustily s úpornou energií do práce. Každou minutou najížděla do postavení nová a nová děla, až se před setměním kdejaké skupiny předměstských vilek na svazích kolem Kingstonu a Richmondu změnily v kryt zejících ústí zamaskovaných hlavní. A spáleným a zpustošeným krajem – snad dvacet čtverečních mil to bylo –, který obklopoval marťanskou základnu na horsellském vřesovišti, napříč spáleništi a zbořeništi vesniček uprostřed zelených stromů, zčernalými a dýmajícími sloupořadími, které ještě předchozí den byly borovými hájky, se plížili odhodlaní zvědové vybavení signalizačními heliografy, s úkolem neprodleně vyslat dělostřelcům varování o každém pohybu Marťanů. Jenomže Marťané už prohlédli systém řízení dělostřelby a pochopili, jakým rizikem pro ně může být blízkost člověka, a nikdo už se teď nemohl přiblížit k žádnému z válců ani na míli blízko, aniž riskoval život.

Jak se zdálo, strávili mechaničtí giganti prvé odpolední hodiny přenášením veškerého obsahu druhého a třetího válce – druhý dopadl na golfové hřiště v Addlestonu, třetí u Pyrfordu – do prapůvodního kráteru na horsellském vřesovišti. Nad ním, nad zčernalým vřesovištěm a nad zříceninami táhnoucími se široko daleko kolem, zůstal jeden na stráži, zatímco osádky zbývajících obrněnců opustily své stroje a sestoupily do jámy. Setrvali v pilné práci dlouho do noci a chochol zelenavého dýmu, který se z kráteru valil, byl viditelný až z výšin kolem Merrowu, dokonce se říká, že až z Bansteadu a z Epsomských vrchů.

A zatímco se Marťané za mými zády chystali na svůj příští výpad a vpředu přede mnou shromažďovalo lidstvo síty k bitvě, vydal jsem se já sám s nesmírnými bolestmi a útrapami na cestu, pryč od hořícího a dýmajícího Weybridge, směrem k Londýnu.

Uviděl jsem opuštěnou loďku, jak splývá dolů po proudu, malou, značně daleko ode mne, ale shodil jsem ze sebe většinu promoklých šatů, pustil jsem se za ní a dostihl ji, a tak se mi konečně podařilo z té zkázy uniknout. V lodičce nebyla vesla, ale podařilo se mi s ní přesto odplout, pokud mi ji (...)

(......)