Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12

MÁ POZOROVÁNÍ ZÁHUBY WEYBRIDGE A SHEPPERTONU

Jakmile začalo přibývat světla, stáhli jsme se od okna, z něhož jsme Marťany pozorovali, a po špičkách jsme opět sešli do přízemí.

Dělostřelec se mnou souhlasil, že dům nebude dostatečně bezpečným úkrytem. Měl v úmyslu, jak mi řekl, vydat se směrem k Londýnu a připojit se opět ke své jednotce – byla to 12. baterie jízdního dělostřelectva. Já jsem měl v plánu vrátit se ihned do Leatherheadu, a ničivá síla Marťanů na mne zapůsobila tou měrou, že jsem byl rozhodnut odvézt ženu ihned do Newhavenu a společně s ní opustit zemi. Bylo mi již totiž jasné, že krajina kolem Londýna se nevyhnutelně stane dějištěm katastrofální srážky ještě dřív, než se tvory obdařené takovýmito vlastnostmi podaří přemoci a zničit.

Mezi námi a Leatherheadem ovšem ležel třetí válec a kolem něho strážící obři. Kdybych býval jen sám, myslím, že bych byl podstoupil to riziko a pustil se přímým směrem terénem. Ale dělostřelec mi to rozmlouval: „Pořádnou manželku člověk moc nepotěší,“ povídal, „když z ní udělá vdovu.“ Nakonec jsem svolil, abychom se vydali společně pod ochranou lesa k severu, až do Street Cobhamu, kde bychom se pak rozdělili. Odtamtud bych pak mohl pokračovat další odbočkou přes Epsom a pak konečně do Leatherheadu.

Byl bych vyrazil na cestu ihned, ale můj společník měl zkušenosti z pole a šel na to chytřeji. Pod jeho naléháním jsem prohledal celý dům, až jsem konečně našel čutoru a on do ní nalil až po hrdlo whisky; dále jsme si vycpali veškeré kapsy balíčky sucharů a naporcovaným masem. Pak teprve jsme se vykradli z domu a rozběhli jsme se, co nám síly stačily, po mizerné vozové cestě, kterou jsem já sem předchozí noci dorazil. Domy kolem se zdály opuštěné. Na vozovce ležela v těsném shluku tři zuhelnatělá těla, zasažená spalujícími paprsky; tu a tam byly roztroušeny věci, které lidé na útěku odhodili – hodiny, střevíc, stříbrná lžička a podobné drobnůstky. Na rohu odbočky k poště trčel lehký vozík s polámaným kolem, vrchovatě naložený bednami a kusy nábytku, bez koně. Příruční pokladnu kdosi násilím otevřel a pak pohodil mezi ostatní trosky.

Kromě vrátnice u sirotčince, která dosud hořela, neutrpěly domy v okolí žádnou podstatnou škodu. Svazek žhavých paprsků jim toliko očesal komíny a přeběhl pak dál. Přesto však kromě nás dvou, jak se zdálo, nebyla v celém Maybury Hillu živá duše. Většina jeho obyvatel prchla, jak jsem soudil, přes Starý Woking – tou cestou, kterou jsem já projel vozem do Leatherheadu – anebo byli někde poschováváni.

Sešli jsme až na hlavní silnici, minuli jsme tělo muže v černém plášti, který byl ještě nasáklý nočním lijákem, a na úpatí kopce jsme se ponořili do lesa. Prošli jsme jím až k železniční trati a nepotkali jsme ani živáčka. Za náspem zbývaly z lesa jen zčernalé pahýly a vývraty; většina stromů ležela na zemi, ale část přece jen zůstala stát, tísnivé působící šedé kmeny, s listím nikoli zeleným, ale rzivě hnědým.

Od trati směrem k nám nenadělaly paprsky (...)

(......)