Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KNIHA DRUHÁ

 

ZEMĚ POD NADVLÁDOU MARŤANŮ

 

 

 

1

V PODRUČÍ

V prvé knize jsem natolik odbočil od svých vlastních příhod, abych mohl vypovědět zážitky svého bratra, že se už vlastně několik posledních kapitol stále ještě s vikářem skrýváme v prázdném domě v Hallifordu, kam jsme se utekli před černým dýmem. Začnu tedy opět odtamtud. Setrvali jsme v onom domě po celou nedělní noc a strávili jsme také pondělek – den velké paniky – na tom nezasaženém ostrůvku, odříznuti od zbytku světa černým kouřem. Po oba dlouhé dny nám nezbývalo nic než čekat, vyčkávat v trýznivé nečinností.

Hlavu jsem měl plnou obav o ženu. Představoval jsem si, jak jí asi je v Leatherheadu, jak je vyděšená, vystavená nebezpečím, jak mne oplakává v domnění, že už nejsem naživu. Přecházel jsem sem a tam, z místnosti do místnosti, a hlasitě jsem vzlykal při pomyšlení, jak jsme byli odtrženi jeden od druhého a co všechno se jí může přihodit, když mne nemá nablízku. Věděl jsem, že bratranec je sice dosti statečný, aby jí přispěl na pomoc při jakémkoli ohrožení, nedokáže ale dosti bystře rozpoznat rizika a pohotově na ně reagovat. Teď neplatilo hrdinství, nýbrž obezřetnost. Mou jedinou útěchou byla víra, že Marťané snad potáhnou směrem na Londýn, tedy pryč od ní. Čím neurčitější je úzkost, tím je člověk rozjitřenější a tím větší má sklon k přecitlivělosti. Unavovalo mne už poslouchat vikářovy neutuchající výlevy, měl už jsem dost pohledu na jeho sobeckou malomyslnost. Po několika marných protestech jsem se od něho prostě izoloval, uchýlil jsem se do místnosti, kde byly globusy, lavice, sešity, zřejmě školní třída. Když mne posléze vypátral i tam, zalezl jsem si do komory na půdě a zamkl jsem se uvnitř, jen abych mohl zůstat s trýznivými myšlenkami o samotě.

Celý den a ještě příští ráno jsme byli beznadějně zablokováni černým dýmem. V neděli večer se v sousedním domě objevily známky života – nějaká tvář u okna, svítilny přenášené sem a tam, později pak se ozvalo bouchnutí dveří. Nevím však, co to bylo za lidi ani co se s nimi pak stalo. Černý dým celé pondělí ráno táhl níž k řece, ploužil se blíž a blíž k nám, až se posléze rozlil i po vozovce vedoucí kolem domu, jenž nám poskytl úkryt.

Kolem poledne přikráčel napříč poli Marťan a otravnou látku vysrážel proudem přehřáté páry, která se sykotem udeřila do stěn domu, porozbíjela všechna okna, jež zasáhla, a opařila vikáře na ruce, když prchal z předního pokoje. Když jsme pak prolézali promočené místnosti a vyhlédli opět ven, vypadal celý kraj směrem k severu, jako by se jím přehnala vánice černého sněhu. Při pohledu směrem k řece jsme zahlédli v černi spálených luk jakousi nevysvětlitelnou nachovou příměs.

Nějakou chvíli jsme nestačili pochopit, jak tato změna ovlivnila naše postavení, až snad na to, že od hrozby černého dýmu jsme vysvobozeni. Ale potom mi došlo, že tu už nejsme uvězněni, že už bychom odtud mohli odejít, uniknout. Jakmile jsem si uvědomil, že se nám otevřela cesta k útěku, (...)

(......)