Herbert George Wells
překlad: František Gel, Vladimír Svoboda

VÁLKA SVĚTŮ
a jiné příběhy z neskutečna
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

2

CO JSME UVIDĚLI ZE ZBOŘENÉHO DOMU

Když jsme pojedli, odkradli jsme se zpět do přípravny a tam jsem zřejmě usnul, neboť když jsem se opět s trhnutím probral, byl jsem sám. Dunivé vibrace pokračovaly s únavnou vytrvalostí. Několikrát jsem vikáře šeptem volal a nakonec jsem se tápavě vydal ke dveřím do kuchyně. Byl ještě den, vikáře jsem uviděl na druhé straně místnosti, ležel u trojúhelníkovitého otvoru, jímž bylo vidět ven, na Marťany. Byl tak shrben, že mu ani na hlavu vidět nebylo. Uslyšel jsem pestrou směsici zvuků, rámus jako někde ve strojovně, a celý dům se otřásal oním rytmickým dusáním. Prasklinou ve zdi jsem zahlédl vršek stromu pozlacený sluncem a teplou modř večerního klidného nebe. Asi minutu jsem vikáře nehnutě sledoval a pak jsem se vydal kupředu, přikrčen a s nejvyšší opatrností při každém našlápnutí mezi střepy, jimiž byla celá podlaha pokryta.

Dotkl jsem se jeho nohy a vikář sebou leknutím trhl tak prudce, až se venku uloupl velký plást omítky a s hlučným bouchnutím sjel na zem. Stiskl jsem mu paži v obavě, aby nevykřikl, a dlouhou dobu jsme zůstali nepohnutě v podřepu. Pak jsem se otočil, abych zjistil, co zbylo z našeho útočiště. Vypadlá omítka po sobě zanechala v troskách svislou štěrbinu, a když jsem se opatrně napřímil, hleděl jsem škvírou na místa, kudy ještě včera vedla poklidná předměstská silnička. Proměna, kterou jsme teď sledovali, byla nezměrná.

Pátý válec zjevně dopadl přímo doprostřed onoho dvojdomku, který jsme navštívili jako prvý. Celá budova zmizela, byla dočista smetena, rozdrcena na prach a ten rozvát explozí. Válec nyní ležel několik metrů pod původními základy, v hluboké jámě, již teď o mnoho větší než ta, kterou jsem si prohlédl ve Wokingu. Hlína v okolí dopadu přímo vyšplíchla účinkem obrovského nárazu – „vyšplíchla“ je nejpřiléhavější slovo – a zůstala ležet v navršených haldách, které zakryly celou okolní zástavbu. Zemina se chovala asi jako bláto pod prudkým úderem kladiva. Náš dům se sesul směrem k zadní stěně; celá jeho přední fronta včetně přízemí byla úplně zničena; kuchyňka a přípravna zkáze unikly a zůstaly stát pohřbeny pod hlínou a zříceným zdivem, sevřeny tunami materiálu ze všech stran kromě stěny přivrácené k válci. V podstatě jsme teď viseli na samém okraji rozměrné kruhové jámy, kterou Marťané pilně prohlubovali. Kdesi za našimi zády se ozýval dunivý dusot, znovu a znovu vyrážely do výše výtrysky jasně zelených par a pokaždé nám zakryly výhled štěrbinou jakoby závojem.

Válec uprostřed prohlubně už byl otevřen a na jejím protějším okraji uprostřed zpřelámaného a hlínou zahrnutého stromoví strměl jeden z velkých marťanských bojových strojů, opuštěn svou posádkou, vysoký a strohý, na pozadí večerní oblohy. Zprvu jsem si sotva všímal jámy nebo válce, třebaže jimi by měl popis logicky začínat, neboť jsem byl zcela zaujat prazvláštním lesklým mechanismem, který jsem spatřil v činnosti dole v prohlubni, a samozřejmě i podivnými tvory, kteří jen zvolna a se zjevnou (...)

(......)