Jaroslav Žák

ŠTUDÁCI A KANTOŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

TAJEMSTVÍ SBOROVNY

Shromaždištěm profesorstva je svatyně, nazvaná sborovna, jinak drbárna, klepárna, duchárna, rejpárna neboli myšárna. Je opředena bájemi a zkazkami a zprávy o tom, co se děje uvnitř, se velice různí, neboť ani nejobratnější zvěd z řad študáctva se neodváží vniknout do této tajemné místnosti. Jen nejvěrnější sluhové a fámulusové kantorů, osvědčení šplhouni, kteří nosí mapy (kulisnšíbři čili kuliové), sešity, přírodopisné pomůcky apod., mohou se honositi, že vkročili do doupěte kantorského, když nesli panu profesorovi kompozice. Přitom jsou tak oslněni svatozáři, jíž je sborovna naplněna, že mohou podat informace jen velmi zmatené a nepřesné.

Nuže, jest na nás, abychom strhli roušku z tajemství této magické kuchyně, v níž sám Osud rozhoduje o životní dráze tisíců nic netušících jinochů a dívek. Sborovna je normálně naplněna skřípotem per a šustěním papíru. Kantoři, kteří právě neučí, zabývají se čmáráním, jsouce nuceni neustále něco vyplňovat a doplňovat, aby se naplnilo, co předepsáno jest nařízeními, oběžníky, paragrafy a výnosy. Božstvo jakési totiž, jež sídli kdesi v samém srdci Prahy a vládne nade všemi školami, nemohlo se nečinně dívati na příkoří a bezpráví, které kantořínové pášou na nevinných, útlých dítkách. I seslalo na prófáky trest v podobě třídnic, protokolů, vysvědčení, psychotechnických testů, cenzur a hlavně katalogů.

V těchto knihách a listinách je bezpočtu rubrik, jež se dělí na podrubriky, přihrádky, sloupce a chlívky, které nutno přesně a krasopisně vyplniti rafinovanými čísly, zlomky a údaji. Dnem i nocí jest kantor štván výčitkami svědomí, že nemá něco v pořádku a že některá rubrika je vyplněna chybně. Toto prokletí stavu profesorského vrcholí při vyplňování hlavního katalogu, kde nesmí být nic škrtáno ani vyškrabováno. Stačí, aby některý roztržitý docent vepsal známku do nepříslušné rubriky, a již třídní, bolestně řiče, musí vytrhnouti dva spojené listy a přepisovat znovu všechna složitá čísla a poznámky. Je tudíž sborovna během dne naplněna úpícími prófáky, kteří mají “okénko” a zápolí beznadějně se složitou sestavou úředních tiskopisů. Do skřeků píšících kantorů zaznívá tiché mumlání mladších kolegů, kteří se připravují na příští hodinu, kutají v naučných slovnících a snaží se, seč chabé sily stačí, přeložit obtížná místa ze školních autorů, aby mohli v hodině žákům vynadat, že něco tak jednoduchého nemohou pochopit.

Vládne tudíž ve sborovně ustavičný ruch a docenti jak pilné včelky pobíhají sem a tam, vyluzujíce tiché šumění. Občas se ozve z některého kouta svatyně divoký ryk. Sedí tam rozcuchaný muž surového vzezření, v ruce třímá pero namočené v červeném inkoustu a kol něho kupí se hromady sešitů, v nichž provozuje rudý teror.

“To je příšerné,” vzteká se co chvíli divý muž. Hlavy píšících se zvednou a upřou na zuřícího pedagoga tázavé pohledy. “Mrtvoly ležely s tvrdým y,” vykřikuje docent s odporem. “Kdopak to napsal?” táže se někdo, zatímco ostatní dávají nepokrytě najevo svůj hnus (...)

(......)