Jaroslav Žák

ŠTUDÁCI A KANTOŘI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

KONFÉRA

Ráz konféry řídí se temperamentem profesorského sboru. Mají-li v něm většinu důstojní staříci, bývá porada podřímlá a jednání nevybočí z mezí úřední vznešenosti, jak se sluší na kolegium vychovatelů mládeže, vážných a zkušených. Převládají-li však mezi kantory povahy bojovné a živlové neklidní, vře sborovna jako váza přeplněná a záleží na autoritě pana ředitele, aby zkrotil vášnivé pedagogy, kteří na sebe dorážejí v zájmu školy, výchovy, pokroku a vědy, ponejvíce však v zájmu osobním. Hněv pedagogův vypukne, jakmile se domnívá, že jeho vážnost byla uvedena v posměch, respektive jeho význam byl nějak nedoceněn nebo dokonce důstojnost pokálena. Vizme některé příklady, pečlivě vážené z pestré školní praxe pisatelovy.

Stalo se, že profesor, jenž byl pověřen, aby sepsal veškeré poklesky žactva v uplynulém období, zapomněl si poznamenat závažnou stížnost docenta vědy početní. Jistý drzý student psal si při jeho hodině německá slovíčka, čímž vážnost královny věd utrpěla újmu. Když potom referent přečetl v konferenci seznam hříchů a o případu matematikově se nezmínil, zbledl opominutý učenec, povstal a se slovy “Mohu odejít, jsem zde zbytečný,” opouštěl těžkým krokem, se schýlenou hlavou poradní síň. I obklopil jej sbor i s panem ředitelem a počali ho chlácholiti. “Svět je široký,” trval na svém pokořený vědec, “já se uživím i jinde.” Bylo třeba vynaložiti veškeru výmluvnost, aby byl zhrzený docent přesvědčen, že jeho případ byl vynechán nedopatřením, že si ho všichni váží a že bez něho by ústav pravděpodobně bídně zanikl.

Opět jindy se přihodilo, bylo to v bratrské zemi slovenské, že vznikla v konferenci bouře pro neodpustitelný přehmat, jehož se dopustila oktáva na závěrečném večírku, jemuž Slováci říkají pěkným slovem “rozlúčka”. Při rozchodu vnutili totiž mladému, svobodnému suplentíkovi čokoládový dort, kdežto svému třídnímu, definitivnímu státnímu profesoru s jedním dítkem, věnovali toliko dva datlové řezy. Pokořený třídní prohlásil všechny abiturienty za bandu ničemů a ještě štěstí, že se o tom včas dověděli a dort mu dodatečně poslali. Což je ovšem případ výjimečný, ale nicméně hodný zaznamenání.

Jsou i orlové mezi kantorstvem, kteří řeší mnohem závažnější případy bez afér, způsobem mužným a přímočarým. Budiž zde oslaven stařičký klasik, jménem, řekněme Konvalinka. Nařídil jednomu sextánovi, aby vypsal na tabuli koncovky třetí deklinace. Když byl vyvolaný junák hotov, čmáral jakoby mimochodem křídou a napsal morseovkou na černou desku “Konvalinka je vůl”. Pan profesor sledoval se zájmem jeho počínání, a když byl nápis dokončen, povstal a uštědřil jinochovi mohutný pohlavek, dodav s klasickým klidem: “Aby vám to nebylo divné — já jsem totiž sloužil na vojně u telegrafistů.” Čímž byl případ bez dalších následků likvidován.

Osobní turnaje tvoří hlavní půvab konference, jež by bez nich byla smutnou schůzí zívajících dám a pánů. Když jsou vybojovány bitky o mravy, čili chování žactva, předkládají docenti podle tříd katalogy (...)

(......)