Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Tma pekel a noc světla oloupená, kdy nebem hvězdná záře nezaplála, a obloha kdy nejvíc zatažena, V tak hustý závoj zrak můj sotva jala, a nepříjemná byla mému citu, jak dým, v němž krajina zde celá stála, Zrak otevřít jsem nemoh’ světla svitu; tož průvodce můj věrný, cesty znalý, blíž kroče, rámě dal mi ve soucitu. Jak slepec za svým vůdcem kráčí v dáli, by nezabloudil, nenarazil čelem na věci, jež by snadno smrt mu daly: Tak já jsem kráčel v hustém vzduchu stmělém za vůdcem, jenž děl: „Měj se na pozoru, bys nevzdálil se někde v kroku smělém.“ — Já slyšel hlasy zníti; lkaly v sboru ku Beránku, jenž všecky viny snímá, o soucit, mír a zkojení všech sporů. Ó Agnus dei takto rtoma svýma počínal každý v písni stejnohlasé, já zřel, jak všecky svorný souhlas jímá. „Jsou, mistře, stíny to?“ já ptal se v žase, a ke mně on: „Tak jesti, kterak hádáš, a hněvu uzel rozvázat jdou k spáse. Leč kdo jsi ty, jenž sem v náš kouř se vkrádáš, máš smělost o nás tak zde rozumovat, že zdá se, čas že podle kalend spřádáš?“ — Hlas jeden zněl tak. „Hleď se dotazovat,“ děl mistr, „odpověz mu, ať ti poví, kde možno po té straně vystupovat.“ — A já: „Ó tvore, jenž v háv oděn nový chceš k Tvůrci přijít, jestli půjdeš se mnou, jen zázrak tady poznáš mými slovy.“ — „Kam smím,tam půjdu,“ v odpověď dal jemnou, „sluch, příteli, nás vždycky k sobě pojí, byť zraku dým byl třeba clonou temnou.“ „Já s těmi svazky,“ začal jsem řeč svoji, „jež zdere smrt, sem přicházím jda k výši, já prošel, pekla hrůzy kde se rojí. A v Boha milosti když takto dýši, že uzříti smím jeho dvůr tak skvělý, a způsobem, jenž ode všech se liší, Mně netaj, kdos byl, než dech smrti smělý tě zasáh’, rci, jdu dobře ku přechodu, neb výrok tvůj náš bude vůdce bdělý.“ — „Já Marco slul jsem z Lombardského rodu, svět znal jsem a ctnost pěstil nejvíc v žití, po které mířit nese teď jen škodu. Jdeš pravou cestou, chceš-li vystoupiti.“ Tak děl a připojil: „Já tebe žádám, až dojdeš tam, se za mne přimluviti.“ — A já: „Zde svoji přísahu ti skládám, že učiním, co chceš, leč pochybností, než rozluští se tady, v mdlobu padám. Dřív prostá, nyní tvojí výmluvností jest dvojí, neb mi zřejmý důkaz dává, že všechno, co jsem slyšel, pravdu hostí. Svět ctnosti zbaven, jak zní tvoje zpráva, jest na všech stranách pouze zloba lítá, kam pohledneš jen, bujet neustává. Leč prosím, kéž z tvé řeči zkázy svítá mně příčina, ať mohu jiným říci, ten na vrub nebi ji, ten zemi čítá.“ — Vzdech hlubý v hlasné „ach“ se stupňující on vydal a pak na to pravil: „Druhu, svět slepý jest, ty z něho putující; Vy žijící pak všecku tíž svých sluhů jen nebi za hřích kladete, jak spěti by muselo vše podle jeho kruhu. Byť bylo tak, svobodné vůle vznětí by nebylo; pak spravedlivo není, že (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
