Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Na tváři paní mé zas dlely pouze mé oči a má celá duše s nimi v té chvíli věru cizí jiné touze. A nesmála se řkouc: — „Teď kdyby mými spěl tahy úsměv, popel byl by z tebe, jak z Semely kdys žáry znícenými. Má krása, čím víc vystupujem v nebe od stupně k stupni věčném ve paláci, jak viděls, roste převyšujíc sebe; Mou vůlí její silný lesk se ztrácí, neb jinak byla by tvá zemská síla jak lupení, jež s větví bouře kácí. K sedmému jasu nyní vystoupila pouť naše, leží pod Lva hrudí žhoucí; v lesk ten se jeho síla přimísila. Za okem obrať mysl svoji vroucí a zrcadlem jej učiň pro zjevení, jež objeví ti zrcadlo to skvoucí. — Kdo zví jen, jakou pastvu v pohledění můj našel zrak v blaženém obličeji ku jiné péči obraceje zření, Ten pochopí hned, jaké plesy lejí se v hruď mou k vůdkyni mé poslušnosti, když jedno s druhým sváží bedlivěji Ve křišťálu, jenž ve své spanilosti má jméno vůdce svého, v kruhu světa kdy vlád’, nebylo žádných nepravostí, Já zlaté barvy, v níž se paprsk vplétá, jsem žebřík viděl, vztyčen, trčel k výši, že stěží k jeho konci oko vzlétá. A po stupních šla světla z nebes říší, i myslil jsem, že všecky hvězdy ladné, co v noci plá jich, sem svou září dýší. A jako vrány dělávají za dne, při úsvitu se začnou hýbat polem, by trochu zahřály své peří chladné, Ty bez návratu odlétají, kolem ty krouží, aniž by se zastavily, ty octnou záhy na lánu se holém: Tak mně zde v jiskření ty svity byly, jež bleskly v jednom mžiku v pouti svoji, jak na jistém se stupni zarazily. To jeden duch, který nám nejblíž stojí, tak zaplál, že jsem náhle pravil k sobě: — „Zřím, kterou pro mne hoříš, lásku tvoji.“ — Leč ona, od níž jak a v které době kyn očekávám mlčení neb řeči, ta mlčí, čímž má touha hyne v mdlobě. Když zřela, mlčení že chvím se v léči ve Toho zření, jenž se na vše dívá, tu řekla: — „Tedy zjev svou vroucí péči.“ — „Ne zásluha má,“ slovo mé tak splývá, „mne hodným tvojí odpovědi dělá, leč k vůli té, jež k mým otázkám kývá, Ty šťastné žití, které halí skvělá zde clona plesu, zjev proč blíž a blíže se zářící tvůj oděv u mne bělá? A pověz v této sféře, jež tě víže, proč mlkne sladká symfonie Ráje, jež zbožně zní tak v druhých sférách níže? —“ Zrak smrtelný i sluch máš, toť ty taje, proč Beatrice nemohla se smáti, náš proto tichne zpěv, zde umlkaje. Mne touha hnala dolů sstupovati po svatém žebříku, na tvoji těchu svým hovorem i světlem, jež mne šatí. Žár lásky větší ten mne nehnal k spěchu, neb stejná, větší láska tady hoří, jak na plamenech vidíš, našem dechu. Neb láska nejvyšší, která nás tvoří, co sluhy rady oné, jež (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
