Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Jsa děsem schvácen k svojí průvodkyni jsem obrátil se, jak to dítě k tomu, jenž důvěry mu nejvíc vlívá, činí. A tato, máť jak děcka na pohromu, jež bledé, bez dechu ji volá, hlasem svým vzmužujíc je, rychle chvátá z domu, Mi děla: — „Což pak nevíš, nebe jasem že procházíš a že je svaté zcela jsouc pravé horlivosti spjato pasem? Jak píseň — uvaž to tvá mysl smělá — a úsměv můj by tebe proměnily, když vřava hlasů tak tě rozechvěla; Jich prosby kdyby tobě zřejmy byly, pak pomsta teprv byla by ti známa, již uvidíš, než smrt se k tobě schýlí. Meč nebes v ráně své se neoklamá, ne záhy, pozdě ne, jak tomu zdá se, jejž trýzní naděj nebo bázeň sama. Však jinam obrať oči svoje zase, neb uzříš slavných duchů jinou řadu, když poslechneš mou radu v brzkém čase.“ — Jak chtěla, jinam cíl svým očím kladu a malých sfér sto zřím, jež září svojí na vzájem vlastní zvyšovaly vnadu. I stál jsem tady jako onen stojí, kdo osten zvědavosti potlačuje a pro předmětů mnohost ptát se bojí. A největší, jež nejvíc paprskuje z těch perel, vidím, jak se ke mně blíží, mou zkojit zvědavost, se obětuje. Z ní slyšel jsem: — „Byťs mohl bez obtíží jak já zřít lásku, která ve náš plane, svou myšlénku bys vyřk’ i co tě tíží. Leč v pouti k nebes výši tebou ždané by čekání tě nezdrželo, záhy má odpověď na myšlénku tvou skane. Ten vrch, Cassino hostí jeho svahy, byl navštěvován na vrcholi svojim čeládkou klamanou, zlé lidem snahy, Já první vynesl tam, jenž tu stojím, zvěsť Onoho, jenž pravdu snesl k zemi, jíž jasem tady povznešen se kojím. A milost rozlila se ručejemi na hlavu mou, že z jarma modloslužby jsem vytáh’ kraj ten chodě vesnicemi. A druhá světla nebeské té kružby též v přemítání žila, svaté plody a květy nesly plamenné jich tužby. Zde Romuald i Makarius, rody zde bratrů vidíš mojich v monastýru, již hrud i krok před světa střehli svody.“ — Já na to: „Láska, jejíž plnou míru mi jevíš v řeči své a ve svém zraku, jež kyne mi v ohnivém vašem víru, Mne jímá důvěrou, že bez rozpaku, jak před sluncem se růže otevírá, když rozvíjí se, jak jen může; z mraku Mých pochyb, otče, veď mne, dej, ať zírá, ač jestli hodná toho, duše moje v tvář tvoji, kterou halí jasnost čirá!“ — On: „Bratře, vznešené to přání tvoje, to vyplní se až v posledním kruhu, kde každé i mé najde cíle svoje. Tam uzrá touha každičkého kruhu jsouc úplná, neb všecky částky spolu dlí od věku, kde byly již, můj druhu! On nemá prostorů a nemá pólů, a žebřík náš ten přímo až tam čelí, čímž pohled tvůj zří vzdálený jej v bolu. Tam patriarcha Jakub viděl skvělý že ústí konec jeho, v oné chvíli, kdy Andělově po něm v lesku spěli. Leč nyní, aby po něm vystoupili, kdo nohou hne? Ba věty mého řádu jsou dobré, aby s pergameny shnily. Zdi, opatství jež byly, nyní v pádu jsou lotrů pelech, kutny však jsou žoky, z nichž (...)(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
